Dorothea Röschmann, Malin Hartelius (soprán), Rebecca Martin (mezzosoprán), Bernarda Fink (alt), Christoph Strehl, Werner Güra (tenor), Christian Gerhaher (baryton). Sbor a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Nikolaus Harnoncourt. Nahráno: 2005/10. Vydáno 2008/4. TT: 101:10. 2 SACD Sony BMG / RCA Red Seal 88697 27155 2.
Již přes 20 let není jméno N. Harnoncourta spojeno jen se světem takzvané autentické interpretace staré hudby na dobových nástrojích. Poté, co začal v 80. letech seznamovat publikum se svými představami o interpretaci děl Beethovenových, Schubertových nebo Straussových, obrátil začátkem 90. let pozornost i k tvorbě romantiků Mendelssohna a Schumanna, jehož třídílnému oratoriu Ráj a Peri op. 50 (1843) na libreto autorovo a E. Flechsiga podle eposu Lalla Rookh irského básníka T. Moora je věnována tato recenze. Generace muzikologů a interpretů si cenily některých Schumannových orchestrálních děl a klavírní, komorní či písňové tvorby. Sbory, oratoria, opera Jenovéfa a vůbec díla, která vznikla po roce 1852, nebyly podle estetiků hodné pozornosti, mimo jiné pro autorovu duševní chorobu. Tak se stalo, že se po léta vyhýbal interpretům a posluchačům i Ráj a Peri, pro nějž lze jen s výhradami užít označení oratorium, protože je bližší Schubertovu Lazarovi nebo Wagnerovu Tannhäuserovi než klasickým oratoriím Mendelssohnovým. Schumannovo dílo je kombinací světské a duchovní hudby, v níž se mísí operně rozdělené role s chorály, symbolikou, liturgickými afekty nebo rolí tenoru-vypravěče jako v Bachových oratoriích. Interpretační tradice oratoria utrpěla během světových válek, kdy bylo zneužíváno k propagandistické oslavě padlých hrdinů. Teprve od přelomu 70. a 80. let se začalo objevovat na koncertních pódiích a v nahrávacích studiích. V současnosti je na trhu asi deset nahrávek, jejichž dirigenty byli např. C. M. Giulini, G. Kuhn, A. Jordan, G. Sinopoli nebo J. E. Gardiner. Připomínám jen, že na konci 80. let realizoval v Rudolfinu svou nahrávku s ČF, PFS a mezinárodním ansámblem sólistů i G. Albrecht. Recenzovaná nahrávka, která vznikla v říjnu 2005 v Herkulově sále v Mnichově, je živým záznamem dirigentova debutu u SOBR. Harnoncourtův debut v 75 letech nemohl pro dirigentovo zaujetí Schumannovými partiturami (připomínám jen nahrávku a nedávné scénické provedení opery Jenovéfa) dopadnout jinak než skvěle, k čemuž svrchovanou měrou přispěli i účinkující pěvci. Kromě orchestru, precizně připraveného sboru a D. Röschmann v titulní roli na nahrávce totiž účinkují vynikající pěvci, kteří se s dirigentem pravidelně setkávají na koncertech anebo v nahrávacích studiích. Zvolený sólový ansámbl je ansámblem snů a během poslechu nahrávky se vám nestane, že byste se bez libreta v hlasech sólistů neorientovali – tak zřetelně jsou od sebe témbrově a výrazově odstíněni. Mými hvězdami nahrávky jsou obě sopranistky, u nás dobře známá altistka B. Fink a tenorista Christoph Strehl se svým přirozeným hlasem. Harnoncourtova nahrávka je záznamem skladby, která stále aktuálním hledáním odpovědí na existenciální otázky stojí přes všechny náznaky nebo citace křesťanských symbolů mimo tradiční náboženské systémy Orientu a Okcidentu a přináší tak univerzální poselství. Lítost, soucit, obětování a dobro – to jsou klíčové symboly Ráje a Peri, jak ve svém analytickém komentáři k nahrávce připomíná dirigent a muzikolog B. Gunnar-Cohrs. Uvedeného si byl vědom i Harnoncourt, který – jak je u něj obvyklé – při interpretaci vokálních děl vychází primárně ze zhudebněného textu, a nikoliv jen z hudby samotné. Pominu-li účast vynikajících pěvců a typické znaky pozdních dirigentových kreací (promyšlená tempodramaturgie, klidnější tempa, umožňující frázím i celým oddílům přirozeně dýchat, detailní práce s textem a zvuková transparentnost středních hlasů), nemohu se nepodivit nad tím, jak barevné a živé je toto hudební kázání, které nemohla neovlivnit zkušenost s vokální hudbou baroka a klasicismu. Harnoncourtův Ráj a Peri se jednoznačně řadí mezi dirigentovy nejlepší nahrávky posledních let.
Body: 5 z 6
