Andrea Kauten – klavír. Producent: Martin Korn. Nahráno: 3/2008 Radiostudo Curych. Vydáno 2009. Text: N, A, F. TT: 67:56. 1 CD Sony Classical 88697 36059 2.
Čím to, že se jeden umělec stane takzvanou hvězdou a jiný, stejně dobrý, nikoli? O klavíristce Andree Kautem jsem, přiznám se, neslyšela do té doby, než se mi dostala do ruky její nahrávka – už druhá, na níž natáčí zřejmě plánovaný komplet děl Roberta Schumanna. Oduševnělá tvář zralé ženy na obalu desky patří pianistce s maďarsko-švýcarskými kořeny, která vystudovala proslulé instituty, jakými jsou hudební akademie v Basileji a Akademie Franze Liszta v Budapešti.
Její hra se zdá být předurčena pro velká romantická díla. Nevykalkulovaný, strhující přednes a velmi romantické pojetí připomínají „starou školu“ nebo třeba Jevgenije Kissina. Andrea Kauten se nebrání rozbouřené agogice ani patosu, není rafinovaná, vše je podáno přímočaře. I když se to někomu bude možná znát moc přetížené, Schumannovi tohle podání sluší mnohem víc než snaha o střízlivé odhalování struktury. Ta v jeho díle sice hraje roli, ale prvotní je vždy romantické gesto, závan myšlenky unášející proud hudby podle vlastních zákonů do jiných sfér. V této zřídka hrané sonátě, ale i v Symfonických etudách op. 13 najdeme tolik různých proměn – Florestan , Eusebius a Mistr Raro se tady střídají v rychlém sledu a Schumann staví na odiv své variační umění a nové způsoby klavírní stylizace.
Pro klavíristu je to náročná práce už jen všechny ty trioly a šestnáctiny uhrát, natož pak dát mnohovrstevnaté struktuře smysl. Andree Kauten se to podle mého podařilo. Temperamentně, s nezpochybnitelnou technikou a opravdovostí.
Body: 5 z 6
