(Traditional, N. Rota, E. Moricone ad.)
Roberto Alagna – tenor, Yvan Cassar – dirigent, klavír a klarinet, Stéphane Chausse – flétna, klarinet a saxofon, Claude Engel – kytary, Nicolas Giraud – trubka a bicí, Robert Le Gall – kytary, mandolína a housle, Vincent Peirani – akordeon, Lionel Suarez – akordeon a bandoneon, Nicolas Montazaud – perkuse, Laurent Vernerey – kontrabas a tuba. Produkce: David Alagna, Grégory Colombe, Carole Monnet-Ravel a Jean-Francois Ravel. Text: A, F. Nahráno: live 18. 8. 2009, Arena Nimes, Francie. Vydáno: 2009. TT: 49:18, 49:57. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 480 3275 (Universal).
Francouzský tenorista Roberto Alagna je ve svých 47 letech na vrcholu sil, sklízí jeden úspěch za druhým a ve svém oboru má opravdu málo konkurence. Je zván k výjimečným projektům na nejprestižnějších operních scénách, v Metropolitní opeře v New Yorku se před několika lety uvedl fenomenálním výkonem v Romeovi a Julii po boku Anny Netrebko, kam byl přizván pro náhlé onemocnění Rolanda Villazóna. Nejčastěji však vytváří v operních představeních ideální moderní pár společně s manželkou, rumunskou sopranistkou Angelou Gheorghiu, některé z těchto inscenací byly rovněž zfilmovány či zaznamenány na DVD. Dvoualbum Sicilien Live je ovšem zcela jiný „šálek kávy“ – zde si Roberto Alagna plní svůj dávný tajný sen moci se uplatnit před širokým auditoriem v písních, které slýchal v dětství. Alagnovi rodiče se přistěhovali do Francie ze Sicílie a tak mu tyto staré lidové melodie doslova učarovaly. Aréna v jihofrancouzském Nimes byla v srpnu 2009 svědkem skutečně výjimečné události, kdy slavný tenorista odložil operní kostým i projev a zpíval pouze lidové sicilské písně, občas zpestřené melodiemi N. Roty (z proslulého filmu Kmotr ), E. Moriconeho či známou operetní árií Mexico F. Lopeze. Závěr celého koncertu připomněl Alagnovy začátky v Paříži, kdy vystupoval v kabaretech a miloval šansony především J. Brela, zde uvedl známou píseň S. Adama Les filles du bord de mer s pravou šansonovou syrovostí. Malá doprovodná kapela, v níž nemohly chybět kytary či harmonika, navozuje tu pravou náladu lidové muziky, chybět zde nemůže ani nejznámější italská píseň O sole mio . Alagna se v textu bookletu vyznává z radosti nad možností uskutečnit toto setkání a projevit svůj vztah k Sicilii – pro něho je to země upřímnosti a slunce, ostrov radosti s vůní znovuobjevené Rajské zahrady a připomínající kolébku věčnosti. Sytý, ohebný a mnohabarevný hlas Roberta Alagni nás o tom opravdu přesvědčuje.
Body: 3 z 6
