Petr Wagner – viola da gamba, Ensemble Tourbillon. Text: A, N, F. Nahráno: 2009, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2011. TT: 76:24. DDD. 1 CD Accent ACC 24229.
Jméno Marais je jistě známé i začínajícím zájemcům o francouzskou barokní hudbu; řadu z nich ostatně k předmětu jejich zájmu přivedl právě onen skladatel a gambista zpopularizovaný mimo jiné nezapomenutelným filmem Všechna jitra světa. Nedočkavci ponořivší se rovnou do poslechu si pak ani nemusí všimnout, že zde něco nehraje – samotná hudba je přitom z jejich omylu možná ani nevyvede. Nejedná se totiž o skladby Marina Maraise, proslulého gambisty Ludvíka XIV., ale o dílo jeho syna Rolanda, který se z celé řady Marinových synů zapsal jako gambista a skladatel snad nejvýrazněji. To se však již jednalo o dvůr Ludvíka XV., kde Roland Marais často vystupoval po boku tak zářivé hvězdy na gambovém nebi, jakou byl Jean-Baptist Forqueray. Na rozdíl od tohoto virtuóza libujícího si v extravaganci kořeněné italskými vlivy, Roland Marais své skladby koncipoval v tradičnějším duchu francouzského stylu. Jeho suity se tak stylově blíží hudbě jeho otce a připomínají uhrančivou krásu i jisté bezčasí života v královských palácích ve Versailles.
Za pozornost stojí volba repertoáru z pohledu interpreta vystupujícího na recenzované nahrávce v hlavní roli. Jestliže před deseti lety zařadil Petr Wagner na svoji úspěšnou debutovou sólovou desku druhý tištěný opus skladeb pro violu da gamba od Charlese Dollé vydaný 1737, nyní se jedná se o druhou knihu suit Rolanda Maraise z roku 1738. Spíše tedy sledujeme pokračování v nastoupeném směru a postupné a systematické rozšiřování záběru, než snahu po pokrytí různých stylů a období. V obou případech jde o skladby držící se starých a dobrých francouzských tradic, které zároveň patří v dané repertoárové oblasti k těm méně známým a nahrávaným. To jim na atraktivitě ovšem spíše přidává, než ubírá, tím spíše, že se jedná o prvotřídní hudbu.
Petra Wagnera doprovází jeho Ensemble Tourbillon ve složení Shalev Ad-El , Hana Fleková a Jan Krejča . Úloha tohoto ansámblu je zdánlivě jednoduchá, neboť Marais – podobně jako jeho současníci – koncipoval své basy jako jednoduché doprovodné linky dávající vyniknout sólovému partu. O to více však je obtížné vystihnout to, co v notách není, stejně jako vyvážit zvukové proporce celého souboru i míru instrumentace doprovodu, v němž je možno střídat a kombinovat různé nástroje. To se tentokrát povedlo výtečně, nalezneme zde jak bohaté využití všech barevných možností odpovídající virtuóznímu charakteru kusu (Rondeau „Le Barrenque “), tak i podobně odpovídající uměřenost (Prélude „Le Bruneau “). Především však celý ansámbl dýchá „jako jeden muž“, jeho jednotlivých členů si vůbec nejsme vědomi. Onen muž v popředí pak zvládá svoji roli s lehkostí a bravurou.
Pro gambisty a další znalce je nová nahrávka Petra Wagnera samozřejmě cenným a vítaným rozšířením repertoáru, ostatním ji lze doporučit k poslechu, meditaci i jako krásnou zvukovou kulisu. Pro její vychutnání doporučuji klidnou a tichou noc, v níž je dost času na přemýšlení a jitro je ještě daleko.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
