(Tamerlano, Rodelinda, Ariodante, La Resurrezione)
Rolando Villazón – tenor, Gabrieli Players, Paul McCreesh. Produkce: Ute Fesquet. Nahráno: 4 – 5/2008, All Saints’ Tooting, Londýn. Vydáno: 2009. TT: 59:25. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8056 (Universal Music).
Ostře sledovaným projektem je händelovský projekt mediálně nejznámějšího tenoristy dneška – Rolanda Villazóna , lyrického hrdiny oper 19. století. To, že se upnul na svém novém sólovém projektu právě k Händelovi, není pro mě překvapením. Před několika lety mu vyšel zdařilý projekt s hudbou Claudia Monteverdiho a k ranému baroku se vrátil vloni svým vkladem do projektu Lamenti (Virgin Classics). Jeho lahodný hlas dává áriím z Tamerlana , Rodelindy , Ariodanta a Vzkříšení nezaměnitelnou atmosféru. Bohužel barva hlasu, jakkoliv krásná, není samospasitelná. Je očividné, že od doby nahrávky Monteverdiho ušel kus cesty dál, bohužel nikoliv vstříc specifickému světu baroka. Je až překvapující, kolik zde nechal režisér jemných nedotažeností v hlasové homogenitě a intonaci a jaké problémy mu dělají detaily händlovských melodií. Pro mě je také obtížné akceptovat ve všem jeho pojetí hudby. Samozřejmě to vše viděno prizmatem například dva roky staré händelovské desky Iana Bostridge a jeho fascinujícího vystoupení na pražském festivalu Struny podzimu. Deska není špatná a ti z vás, které Villazón uchvátil v hudbě Donizettiho, Gounoda nebo Pucciniho, určitě klady objevíte. Při poslechu věnujte pozornost kromě opojného hlasu i výborně hrajícímu souboru Paula McCreeshe Gabrieli Players . Ten je přinejmenším stejně zajímavý jako sólista.
Body: 4 z 6
