Roman Pokorný – kytara, klávesy, zpěv, Steve Clark – baskytara, Chris Stanley – bicí, Jakub Zomer – fender rhodes piano. Nahráno: 16. – 17. 4. 2007, studio Svárov. Vydáno: 2007. TT: 75:40. 1 CD MyRecords (distribuce Panther).
„Horké jazzové zprávy“ představují zlom v Pokorného tvorbě i životě. Jsou pro něj minimálně tak osobní záležitostí, jakým pro něj byl rok 1995, kdy se natrvalo přestěhoval z Brna do Prahy. Alespoň podle svých vyjádření překonal vážnější onemocnění (a snad i psychické problémy), ukončil dlouholetou spolupráci s pražským vydavatelstvím Arta, aby založil vlastní label MyRecords, a zřejmě přehodnotil i svou hudební tvorbu.
Recenzi nepřísluší hodnotit ne právě ideální vztahy mezi Pokorným a dosavadním vydavatelem jeho alb (vzájemnou výměnu názorů je možno si přečíst třeba na kytaristových webových stránkách), ale možná, že právě tyto peripetie přiměly hudebníka k tak výrazným změnám a byly více než dostatečnou motivací k obměně zvuku. Poslední Pokorného dvojalbum 2 Faces (Arta, 2004) jsem nejen já, ale i jiní publicisté, vnímal jako spíše průměrné, ne-li podprůměrné i v bluesovém idiomu, který je kytaristovi tak vlastní (hlavním přínosem této desky bylo paradoxně hlavně „objevení“ varhanického benjamínka Ondřeje Pivce). Nynější návrat k jazzrockové fúzi lze tak hodnotit jen jako příjemnou změnu.
Hot Jazz News nejsou žánrově v Pokorného biografii zas takovým bleskem z čistého nebe. Je přece jenom dítkem 70. a 80. let, fúze je jeho krevní skupina, a i zde odkazuje dvěma skladbami na někdejší slibný projekt Analogicu (2000), svou jazzovou formaci inspirovanou hard rockem, soulem a funky 60. a 70. let, která však bohužel nedospěla až k vydání desky. Jeho účinkování ve slavném TUTU na počátku 90. let je v živé paměti a sám přiznává, že k hard-rockovým skupinám svého mládí se vrací čím dál častěji.
Přizvaná „americká“ rytmika svou přesností a drivem rozhodně přesahuje středoevropský průměr v daném žánru (ostatně to byl asi hlavní důvod, proč ji kytarista pozval). Steve Clarke je známým fusion/funky hráčem, u nás především z Celluly Laca Decziho, bubeník Chris Stanley hrál třeba s Georgem Bensonem. Potěšující je schopnost kapely neunavovat lacinými zvukovými efekty a fusion klišé. Na geniální jednoduchost a efektivnost spojení fender rhodes – kytara se dnes trochu zapomíná (i když na obdobně funkční bázi dnes pracuje třeba Chris Potter nebo Dave Douglas), Zomer/Pokorný však své role pochopili více než dobře. Klávesista je v kapele protikladem občas exhibujícího Pokorného (proč taky ne?), kterého ale zároveň dokáže výborně harmonicky doprovázet a vyplnit zbývající prostor. V sólových pasážích se nicméně Zomer drží spíše při zemi. Zvuk je spartánsky drsný, přitom ale velmi čistě a přirozeně sejmutý. Celkové koncepci alba nelze upřít vyváženou dramaturgii; těžištěm jsou především svižnější hardrockové (Jimi`s Mood ) a funky (Telefunken , Japanese Monkeys ) kousky, je tu ale dost prostoru i pro kontemplativní balady (Last Floor of Spirit ). Snad jen grafiku bookletu mohl kytarista přenechat zkušenějším.
Hot Jazz News jsou Pokorného velmi příjemným „návratem“. Produkovat alba na vlastním labelu nese jistá rizika (přinejmenším podlehnutí „neomylnosti“ vlastního ega). Lze si jen přát, aby z MyRecords přicházely dále podobně příznivé zprávy.
Body: 4 z 6
