Rostislav Fraš – tenor saxofon, Skip Wilkins – piano, Neil Wetzel – alt saxofon, Gary Rissmiller – bicí, Josef Fečo – kontrabas, Host: Miroslav Hloucal – trubka. Nahráno: Český rozhlas, 2009. Vydáno 2010. TT: 59:21. 1 CD Radioservis 473-2.
Mezinárodní kvinteto, v jehož čele jsou tenorsaxofonista Rostislav Fraš a klavírista Skip Wilkins , se v posledních třech letech schází vždy ve třetím srpnovém týdnu na frýdlantské Letní jazzové dílně v pedagogickém sboru. Prve jmenovaný leader je pak důkazem, kam lze dospět, když se něco vezme vážně. Už jen výčet dosavadních Frašových angažmá je imponující, hodící se spíš k prototypu bigbandového veterána, než k dosud mladému hudebníkovi, jehož vývoj se dosud nezastavil. Fraš (35) byl nebo je členem Velebandu, dalších big bandů (Václava Kozla, Český rozhlas Praha, Bohemia, Gustav Brom, Matúše Jakabčice) a celé řady malých formací, kterým nyní dává trumf svým česko-americkým kvintetem, jak jsme toho svědky na tomto albu.
Sestava, kterou doplňují altsaxofonista Neil Wetzel , basista Josef Fečo a bubeník Gary Rissmiller , se po loňském vystoupení ve Frýdlantu vydala na koncertní turné, po němž přišla do nahrávacího studia s perfektně zvládnutým repertoárem, složeným výhradně z vlastních kompozic.
Album Frýdlant Nights otevírá svižná Frašova výstraha Watch Your Step , kdy musí být ve střehu především posluchač, snažící se vystopovat strukturu skladby. Ta se zpočátku tváří jako blues, ovšem s využitím známé harmonie a zkrácené formy Davisovy So What z počátků modálního jazzu. Jenže pak přichází nenadálá modulace do harmonicky bohatého, jakoby nesouvisejícího středního dílu a překvapivě ještě návrat první osmitaktové fráze. Sólově se představí všichni kromě basisty. Jeho chvíle přijdou později, Josef Fečo exceluje ve Wilkinsově valčíkovém Frýdlant Nocturne , aby uvedl nápaditý dialog obou saxofonistů. Dobře jej slyšíme i v jeho příspěvku, Down the Hatch , krásném mollovém blues, přinášejícím i první sólo Garyho Rissmillera nad vampem klavíru. Bicí nástroje jsou pak vzápětí spolunositelem tématu ve skladbě Skipa Wilkinse LGT , kdy se střídají s melodiky ve tří nebo čtyřtaktových frázích. Zase jinak metricko-rytmicky komplikovaná je jediná kompozice Neila Wetzela, se slovní hříčkou v názvu, Rosta-bout . Wilkins se dále představuje jako invenční skladatel i ve dvou zklidněných číslech, Elbow Room a tříčtvrteční Waiting for Prague , kterou přednáší jen kvarteto bez Wetzela, s hlavním důrazem na oba kapelníky. Do závěrečné Frašovy dvanáctky Bob’s Bop je naopak přizván jako host trumpetista Miroslav Hloucal a album tak dostává správnou říznou hardbopovou tečku se sóly všech tří melodiků i kontrabasu.
Kdyby tak dobře fungovala mezinárodní spolupráce i v jiných sférách, byl by svět hned krásnější.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
