Ještě nedozněly vzpomínky na koncertní šňůru jeho stabilního tria Viklický-Uhlíř-Tropp s legendou švýcarského jazzu, trumpetistou Francem Ambrosettim , vyvrcholenou skvělým vystoupením na 10. ročníku festivalu Jazz Goes To Town a už tu máme jiný, snad ještě pozoruhodnější mezinárodní projekt, v němž náš přední pianista a skladatel představuje amerického hosta hvězdného jména: Scotta Robinsona . Tentokrát v podobě nikoli prchavého, ale naopak kdykoli opakovatelného zážitku – pozoruhodného CD Summertime .
Když byl multiinstrumentalista Robinson před několika lety členem lektorského sboru na Letní jazzové dílně ve Frýdlantu, udivoval všechny, jak okamžitě a plynule dokázal přecházet od nástrojů plátkových k nátrubkovým a naopak, jako kdysi třeba Jimmy Dorsey. Nejvíce pak překvapil majitele starožitného eufonia Mojmíra Bártka, když na jam sessionu popadl jeho pomačkaný nástroj a vytroubil na něj bez přípravy jeden ze svých parádních chorusů. Nyní měl, pravda, podmínky pro vyjádření své nekonečné invence nesrovnatelně lepší: žádné náhodné jamování, naopak jedno ze špičkových českých trií, sehrané dlouholetým partnerstvím a dosud z něho neunavené.
Zejména tandem Viklického s Uhlířem , existující již více než 30 let a stále jiskřící telepatickou dvojjediností myšlení, nemající už potřebu znovu udivovat až hazardní virtuozitou basisty, je udivující. Ani Laco Tropp už dávno necítí nutkání projevovat svoji přirozenou výbušnost a znalec si dosyta vychutná opačný konec škály bubenického umění, citlivou hru metličkami. V takovém prostředí by se cítil komfortně kterýkoli světový hráč, ocitnuvší se najednou kdesi v srdci Evropy. Hovořme tedy o štěstí, že to tentokrát byl právě Scott Robinson. Jeho sordinovaná trubka, ať již střídaná s tenor saxofonem v úvodní Summertime nebo samostatně ve Scott's Blues , věnovaném mu Viklickým, navozuje iluzi pátého muzikanta v kapele. Příjemná je i změna barvy, když bere do úst sopránku v Uhlířových parafrázích Just for Us (= Just Friends ). Také Robinsonovy skladatelské příspěvky, Blues Refraction a Dark Composition , jsou jen dalším dokladem muzikantova velkého záběru. Milé je rovněž dvojí a dvojjazyčné zařazení lidové písně Pod našima okny (tutti), respektive Under Our Windows (jen tenor a piano). Viklický tím nenechává posluchače na pochybách o svém trvalém zájmu o folklor, který počínaje svým gramofonovým debutem V Holomóci městě (1978) nápaditě přepracovává. Summertime je rozhodně nevšední počin, další klenot v diskografii Emila Viklického a českého jazzu, přesahující jeho hranice vůbec.
Nahráli: Scott Robinson – tenor, soprán saxofon, trubka, Emil Viklický – piano, František Uhlíř – basa, Laco Tropp – bicí
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
