Historie filmu Ivan Hrozný je dostatečně známa. Oběma geniálním umělcům – režiséru Sergeji Ejznštejnovi i skladateli Sergeji Prokofjevovi – přinesl jeho vznik četné krušné chvíle a střety s politickou mocí. Stalin se cítil být novým vtělením Ivana Hrozného, film měl vlastně být jeho oslavou a glorifikací. Prokofjev měl psát hudbu již k slavnému Křižníku Potěmkinu , nedošlo k tomu však, a tak se oba Sergejové sešli až při práci na filmu Alexander Něvský . Měli spolu mnoho dalších plánů, k nimž nedošlo buď pro jiné pracovní úkoly, nebo pro ně zkrátka nebyl vhodný čas. Vhodný čas nakonec nebyl ani pro obraz Ivana Hrozného, takového, jakého si jej představoval Ejzenštejn. První díl filmu byl vyznamenán Stalinovou cenou, druhý byl zakázán (uveden byl až roku 1958), práce na třetím dílu byly zastaveny. Ivan Hrozný je posledním Ejznštejnovým dílem. Roku 1948 zemřel a také pro Prokofjeva byla spolupráce s ním poslední prací pro film vůbec. Jeho hudba byla podrobena několikrát úpravám, jež se ji snažily zachránit pro koncertní pódium a existuje z ní několik orchestrálních suit. Předkládaný snímek přináší poprvé kompletní filmovou hudbu, včetně liturgických zpěvů, komponovaných na staroslověnské texty. Jednotlivá čísla mají stopáž mezi jednou až šesti minutami, tvoří však podivuhodně plastický celek i bez filmového obrazu (texty jsou přiloženy ve francouzské, německé, anglické a ruské verzi v azbuce, což je třeba obzvláště kvitovat).
Připojená Kantáta o neznámém chlapci na slova Pavla Antokolského vznikla za druhé světové války a je příběhem mladého hrdiny, jenž v tomto případě nemá jméno, mohl se však stejně dobře jmenovat Pavlík Morozov nebo Oleg Koševoj. Jedná se o vlastenecky motivované dílo o mstě na nepříteli, jež však navzdory své myšlence bylo přijato negativně. Prokofjevova hudba neodpovídala představám klíčícího socialistického realismu. Je nanejvýš zajímavé si poslechnout obě díla z osudových let s odstupem půlstoletí bez předsudků v pietní a přitom dramaticky živé interpretaci Ruského symfonického orchestru a sboru za řízení Valerije Poljanského . Pěveckými sólisty snímku jsou (v českém fonetickém přepisu) Ludmila Kuzněcova, Viktora Smolnikova , Jelena Kozněva , Taťána Šeranše, Sergej Toptygin , Alexander Cylinko a Michail Machov .
Vydavatel: Chandos / Panther
Stopáž: 66:25 + 51:34
Nahráli: State Symphony Orchestra and Cappella, Valerij Poljanskij
Body: 5 z 6
