Lang Lang – klavír, Vadim Repin – housle, Mischa Maisky – violoncello. Produkce: Alexander Buhr. Text: A, N, F. Nahráno: 8/2009, theater itzehoe, Itzehoe, Německo. Vydáno: 2009. TT: 64:18. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8099.
Čajkovskij zkomponoval své slavné Klavírní trio a moll op. 50 roku 1882, ve dvaačtyřiceti letech. Rozsáhlá padesátiminutová skladba sestává z pouhých dvou vět, přičemž druhá věta je sledem dvanácti variací (poslední variace supluje roli finální věty). Dílo klade enormní nároky na všechny interprety a je považováno za jedno z nejnáročnějších klavírních trií vůbec. Trio élégiaque č. 1 g moll Sergeje Rachmaninova vzniklo roku 1892, jeho autorovi bylo tehdy pouhých devatenáct let. Obě skladby mají k sobě v mnoha směrech překvapivě blízko. Spojují je nejen „vnější“ atributy – stejné nástrojové obsazení, ruský původ obou tvůrců, mollová tónina a blízká doba vzniku, ale příbuzná jsou si i svým celkovým „elegickým“ vyzněním (Čajkovskij nadepsal 1. větu svého Tria „Pezzo elegiaco“, u Rachmaninova se slovo „élégiaque“ objevuje už přímo v názvu). Mezi oběma trii nalezneme také řadu zajímavých vzájemných vztahů „vnitřních“ či „významových“. K těm nejvýraznějším patří zjevná motivická příbuznost hlavního tématu 1. věty Čajkovského tria s hlavním tématem tria Rachmaninova nebo to, že oba autoři umístili na závěr svého díla smuteční pochod, navíc dokonce v téměř shodné stylizaci: klavír hraje v hluboké poloze „smuteční“ doprovod, smyčce přinášejí reminiscenci hlavního tématu. Konfrontace obou skladeb na jednom CD je nesmírně lákavá, a to tím spíš, že interpreti, kteří se na této nahrávce sešli, reprezentují ve svém oboru světovou špičku. Přestože jsou všichni tři především skvělí sólisté (v případě Langa Langa se dokonce jedná o první komorní nahrávku vůbec), výsledek je více než obdivuhodný. Mají jedinečné komorní cítění a souhru tak dokonalou, jako by spolu hráli už řadu let. Jejich interpretace je nesmírně emotivní, mnohdy dokonce tolik, až se zdá, že by méně bylo více. Zvláště Lang Lang, který je výrazně lyrického založení (a v lyrických partiích je také nejpřesvědčivější), působí nezřídka dojmem, že se do těžkomyslné „ruské“ citovosti trochu nutí.
Body: 5 z 6
