Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle, Jan Páleníček – violoncello. Produkce: Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 4/2007. Vydáno: 2007. TT: 59:48. DDD. 1 CD Supraphon SU 3927-2.
Poměrně krátce po triumfálním úspěchu s Dvořákovými trii (cena BBC Music Magazine, Diapason d0Or) nahrálo Smetanovo trio další klenot a musím bez uzardění dodat, že jsem nadšen. Dokonce to byl pro mě větší osobní zážitek než zmíněná předchozí deska. Jistě v tom hraje roli zajímavá dramaturgie, ale zdá se mi, jako by všichni tři ještě zvýraznili svoje přednosti. Jitce Čechové klavír nádherně zvoní, zurčí, přede, bublá, cello Jana Páleníčka je sametově nezpochybnitelnou jistotou a housle? Od té doby, co se Jana Nováková-Vonášková stala členkou tria, tak její výkonnost až nečekaně rychle stoupá. Vášnivá, v každém tónu citově angažovaná hra nabyla i lyrickou dimenzi. V triu prostě rozkvetla do příjemné hudební krásy. Smetanovo trio je dnes stabilizovaným, excelentním souborem, dle mého mínění vysoké mezinárodní úrovně.
Byl bych nerad, kdybyste svoji pozornost věnovali především nutně dominantnímu Dvořákovi. Jistě, Smetanovci mu dali tónovou expresivitu, jakou jsem například u supraphonské nahrávky Guarneri Tria neslyšel (ta má však ovšem své kvality), ale souboru skvěle sedí plnokrevný romantismus Fibicha v první větě, střední Adagio ma non troppo určitě budou hrát za nějaký čas jinak, možná v detailech ještě jemněji. Lyrické trio Martinů z pozdního syntetického období, určitým způsobem ideově navazující na předešlé opusy, je také hudbou jakoby šitou na míru Smetanovu triu, které umí senzitivně naléhavé plochy zahrát famózně. Doslova mě nadchlo, jak suverénně zvládly všechny tři instrumenty proměny ve skvěle zkomponovaném finále. Myslím, že Smetanovci nemohli pro završení projektu volit lépe.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
