Svjatoslav Richter – klavír, Česká filharmonie, dir. Karel Ančerl. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: live, 6/1956, 6/1962, Smetanova síň Obecního domu, Praha. Vydáno: 2010. TT: 70:27. AAD. 1 CD Supraphon SU 4020-2.
Živé nahrávky dvou Beethovenových klavírních koncertů představují legendárního pianistu Svjatoslava Richtera i Českou filharmonii s Karlem Ančerlem v tom nejlepším světle. Záznam Beethovenova Klavírního koncertu č. 1 C dur op. 15 byl pořízen 2. června 1956. Odmyslíme-li si poněkud problematickou technickou kvalitu snímku, jedná se o provedení, jež doslova fascinuje svou vitalitou. Už prvních osm taktů klavírního sóla „vypráví“ Richter způsobem zcela jedinečným, a to, co se rozpoutá po nich, zvedne posluchače ze židle. Richter hraje průrazným šťavnatým tónem a s neochvějným rytmem, jako by jej tesal do žuly. Vše je dokonale zřetelné, naprosto upřímné a pianistova sebevědomá jistota bere dech. Tento způsob hry je nenapodobitelný a právě Beethovenovu prvnímu koncertu mimořádně svědčí. Nahrávka Klavírního koncertu č. 3 c moll op. 37 je o šest let mladší, pochází z 21. června 1962. Zvuk orchestru je sejmutý nepoměrně zdařileji než tomu bylo u prvního koncertu, a tak můžeme naplno ocenit do detailu propracovanou orchestrální složku díla. Richter je v této skladbě překvapivě o něco rezervovanější, než tomu bylo v prvním koncertu, ale i tady si můžeme v krajních větách vychutnat řadu míst, která si svou razantní vitalitou a technickou brilancí s prvním koncertem nezadají (kadence v 1. větě, stretta ve větě finální). Zato z volné věty dýchá cosi zvláštního a nedefinovatelného, jako by k nám pianista promlouval z jiného světa. Richterova tvůrčí fantazie a bohatost jeho úhozové palety se v této větě zdají být bez hranic. To, co dokáže udělat například ve třetím taktu s pouhými pěti stejnými opakovanými akordy, je fenomenální.
Body: 5 z 6
