Tangový projekt Carela Kraayenhofa má zjevně ambice z této záplavy velmi unifikovaného tangového repertoáru vystoupit a alespoň do určité míry jej „artificializovat“. Vedle sólového bandoneonu a houslí použil Kraayenhofa při instrumentaci svých, Piazzollových i Alvarezova tanga komorní symfonický orchestr a sbor, které jsou více méně použity ve funkci jakéhosi filmového tělesa, nenápadně, občas – ve vyšších polohách – s nosnou smyčcovou kantilénou či efektním sborovým poryvem a podobně. Celé album se v tomto kontextu tváři velmi ambivalentně – na jedné straně velmi dobře řemeslně zpracováno (jak zvukově, tak hudebně – byť s určitými instrumentačními licencemi), na straně druhé jakoby vyvolává očekávání, že se přece jenom stane ještě cosi více, že se prostě z jednoduchých „písniček“ a za použití velikého symfonického aparátu stane něco jiného, lepšího, vyššího… Pokud přistoupíme na to, že máme před sebou příjemné cédéčko k nedělnímu obědu, pak stačí nyní dopsat … „tečku“. Pokud bychom se chtěli tvářit, že nasloucháme velikému umění, asi nám takový postoj dlouho nevydrží a producenti tohoto alba pak – myslím – žijí v klamných představách. To by snad potom bylo tangu lépe v domovské argentinské osadě a v ansámblu falešných bandoneonů.
Vydavatel: PentaTone classics / Universal Music
Stopáž: 61:35
Nahráli: Carel Kraayenhof – bandoneon, Vesko Eschkenazy – housle, Heleen Koele – soprán, Sexteto Canyengue, Netherlands Chamber Choir, Concertgebouw Chamber Orchestra, Ed Spanjaard – dirigent
Body: 2 z 6
