(Weber, Švenk, Strauss, Roman, Taube, Ullmann, Krása, Haas, Schulhoff)
Anne Sofie von Otter – mezzosoprán, Christian Gerhaher – baryton, Daniel Hope – housle, Bengt Forsberg – klavír, Gerold Huber – klavír, Bebe Risenfors – akordeon, kontrabas, kytara, Ib Hausmann – klarinet, Philip Dukes – viola, Josephine Knight – violoncello. Produkce: Valérie Gross, Marion Thiem. Text: A, N, F. Nahráno: Berlín, Studio Teldex únor 2006, Mnichov, Studio Bavaria-Musik, únor 2007. Vydáno: 2007. TT: 71:40. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6546 GH (Universal Music).
Interpretační kvalita snímků s Annou Sofií von Otter je už dlouho danou skutečností, kterou samozřejmě předpokládáme. Zpěvačka však neúnavně vyhledává také dramaturgická ozvláštnění a vždy dosud měla šťastnou ruku. Její schopnost pohybovat se mezi žánry jí umožňuje široký repertoárový výběr, každý její snímek má myšlenku, netočí je jen proto, aby kvantitativně narůstala její diskografie, vždy přinese zajímavost. Tentokrát ve spolupráci s barytonistou Christianem Gerhaherem a instrumentalisty připravila repertoár, vznikem spojený s koncentračním táborem Terezín. Přichází s ním v době, kdy už největší zájem o toto téma, v určitou dobu bohužel až konjunkturálně zneužívané, umlkl a v recepci nastoupilo střízlivé, objektivní stádium. Také to svědčí o rozumném dramaturgickém uvažování – nikoli svézt se s hlavní vlnou, ale vytvořit celek, který nebude jen chvilkovým dokumentem – s odpuštěním – módy. Nahrávka obsahuje písně smutku, písničky všedního terezínského dne, songy z divadelních představení, momenty působící téměř rozmarně a bezstarostně vystřídají vážné kompozice nejvyšší umělecké kvality. Při souvislém poslechu snímku tak jakoby spoluprožíváme příchod vězňů do Terezína, kteří za jeho opevněním touží po ztraceném domově (Procházka Terezínem od Ilse Weber), v úzkém prostoru nesvobody však přesto dokáží prožívat lásky (Pod deštníkem Karla Švenka) a dodávat si vzájemně sílu (Všechno jde! Karla Švenka). Osud však je jim souzen jiný, mnozí se loučí a vědí, že navždy (Ilse Weber, Sbohem kamaráde!, A prší… ), chytají se paprsku naděje (Adolf Strauss, Určitě se zase shledáme ). Je zde píseň terezínských vězňů anonymního textaře na melodii z Kálmánovy operety Hraběnka Marica : z rozporu mezi operetním šlágrem, slovy „My tady v Terezíně bereme život tak jak je, kdybychom ho jinak brali, byla by to tragédie“ a okolnostmi, za jakých se zpívala, naskakuje husí kůže, stejně jako ze vzpomínky na dětství (Jezdíme na dřevěných konících Martina Romana) a Ukolébavky Ilse Weber. Snímek doplňují Tři písně na Rimbauda Hanse Krásy, Židovské děcko Carla Taubeho, výběr z písní Viktora Ullmanna, Čtyři písně na čínskou poezii Pavla Haase a Houslová sonáta Erwina Schulhoffa. Zařazení Schulhoffovy sonáty z dramaturgie vypadává, ovšem nikoli tím, že se jedná o jedinou čistě instrumentální skladbu celého snímku – jako taková tvoří vlastně zajímavé vyvrcholení: slova už došla a hovoří sama hudba. Sonáta nicméně vznikla už roku 1927 (rovněž Sonety na texty Louize Labé Viktora Ullmanna, které bohužel nejsou na snímku všechny, vznikly již před válkou) hlavně však Erwin Schulhoff nebyl vězněn v Terezíně a název snímku tedy celkovému výběru autorů úplně neodpovídá. Autorka textu v bookletu to jistě věděla a stačilo by zařazení Schulhoffovy skladby nějak stručně odůvodnit. Oba vokální interpreti si velmi dobře poradili s češtinou (písně Karla Švenka, Hanse Krásy a Pavla Haase). Většinou je cizí akcent téměř nepostřehnutelný; zcela logicky dělá potíže tam, kde se synkopovaný quasi jazzový rytmus s českou fonetikou pere, ne každý z toho dokáže udělat specialitu jako Voskovec s Werichem a pro cizince je to vskutku neřešitelný oříšek. A zvláště je třeba podtrhnout, že češtinu velmi dobře zvládli i editoři textové přílohy bookletu.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
