Roku 2007 vydala Deutsche Grammophon disk, nazvaný Terezín / Theresienstadt. Podíleli se na něm pěvecky Anne Sofie von Otter a Christian Gerhaher, houslista Daniel Hope, klavíristé Bengt Forsberg a Gerold Hubert, u kytary, kontrabasu a akordeonu Bebe Risenfors, klarinetista Is Hausmann, violista Philip Dukes a violoncellistka Josephine Knight. S výjimkou tří posledně jmenovaných a klavíristy Hubera byli všichni ostatní účinkujícími koncertu nazvaného Refuge in Music (Hudba jako útočiště) v Bavorské akademii krásných umění v Mnichově 20. března 2012, který byl zaznamenán na DVD. Výtvarná podoba titulní strany DVD je s audiodiskem shodná. Také program koncertu se v řadě čísel shodoval s dramaturgií zmíněného disku z roku 2007. Anna Sofie von Otter a Christian Gerhaher koncert sami provázejí slovem. K disku „Terezín“ jsem tehdy napsala, že umělci s ním „přicházejí v době, když už největší zájem o toto téma, v určitou dobu bohužel až konjunkturalisticky zneužívané, umlkl a v recepci nastoupilo střízlivé, objektivní stádium. Svědčí to o rozumném dramaturgickém uvažování – nikoli svézt se s hlavní vlnou, ale vytvořit celek, který nebude jen chvilkovým dokumentem a – s odpuštěním – módy“. Dnes bych k tomu dodala – a „také s vědomím, že téma je, v souvislosti s tím, co se děje kolem nás, nutné neustále znovu připomínat“. Neslyšíme pouze díla rofesionálních skladatelů, jejichž jména a díla už po zásluze znovu žijí (Pavel Haas, Viktor Ullmann), díla „vážných“ umělců, ale také herců (Karel Švenk), jazzových hudebníků (Martin Roman), i drobné útvary amatérů – autorů písní útěchy a naděje, o to upřímnějších, protože vznikly bez uměleckých ambicí. Jako písně terezínské zdravotní sestry Ilse Weber z Vítkovic, jejíž syn patřil k dětem, zachráněným Sirem Nicolasem Wintonem; ona sama doprovázela dobrovolně své svěřence do plynové komory. Už na CD s názvem „Terezín“ byla zařazena také skladba Erwina Schulhoffa, který v Terezíně nebyl. Umělci to věděli, avšak v kontextu sdělení nejde o faktografickou přesnost, nýbrž o symbol; proto se Schulhoff objevil i na koncertě v Mnichově. Skladby nacisty vězněných a umučených provázejí také dokument Dorothee Binding Benedicta Mirowa, natočený v Terezíně, jímž provází kytarista Coco Schumann, někdejší účastník terezínského hudebního dění. Daniel Hope navštívil rovněž klavíristku Alice Herz-Sommer, která 26. listopadu 2013 oslavila neuvěřitelných 110 let („znala jsem i Schulhoffovy rodiče“, odpovídá Danielu Hopemu na otázku po skladateli). Daniel Hope vypráví, co ho k tématu přivedlo. Jeho rodina patřila k těm, kdo byli v hitlerovském Německu nežádoucí. Podařilo se jim vycestovat, s výjimkou pradědečka, který si vzal v roce 1939 život, neboť příliš miloval svou zemi a německou kulturu a nedokázal si představit, že by mohl žít jinde. Takový dokument by se měl stát povinnou součástí výuky.
Vlasta Reittererová
