The Divine Feminine
(Tavener, Hildegarda, Pärt, Victoria, Hovhaness, Berlioz, Respighi, Bruckner, Holst, Prokofjev, Orff, Vaughan-Williams, Rouse)
Christoph Eschenbach, Paavo Järvi, Yoel Levi, Jesus Lopez-Cobos, André Previn, Robert Shaw, Tapestry, Rudolf Werthen, David Zinman. Produkce: Robert Woods. Text: A. Nahráno: 1980?-?2003. Vydáno: 2006. TT: 55:32. 1 CD Telarc 806 89 (distribuce Classic).
Pod atraktivním titulem „Božské ženství“ – s vysvětlivkou, že jde o „hudební meditaci o tajemství a duchu ženy“ – se nabízí šestnáctidílné pasticcio sestavené z vět nebo výňatků ze skladeb celkem dvanácti skladatelů od Hildegardy z Bingenu po Christophera Rouseho (*?1949). Motiv ženství není ve vybraných skladbách z žádného hlediska závazný, je to zřejmě spíše inspirační opora sestavovatele, čímž se ovšem tématická koncepce titulu zcela rozkládá a nahrávka se hned při prvním poslechu ukáže být tím, čím skutečně je: kompilací sestavenou ze starších snímků téhož vydavatele (1980?-?2003), motivovanou pravděpodobně snahou upozornit na tituly, které by se ještě daly na trhu oprášit a přinést nějaký zisk. Proč ne – například Orffova Carmina burana jsou stále populární a pořád dorůstají noví konzumenti, kteří si zakládají vlastní diskotéky a dříve či později po kantátě zatouží (zatímco ti ostatní ji bezpochyby už dávno mají – někteří i v několika pojetích). Je ovšem otázka, zda ve ztvárnění Atlantského symfonického orchestru s Robertem Shawem jde zrovna o titul doporučení hodný, nicméně za pokus – ze strany vydavatele – to jistě stojí. Osobně bych potenciálnímu zájemci doporučila poslechnout si adekvátně dávkovanou – to jest dvouminutovou(!) – ukázku ještě také například z nahrávek s Hickoxem, Levinem, Rattlem nebo Mehtou. Využití archivní hudby je bezesporu úsporné opatření, je to ale současně také hodně do očí bijící limit kompilace, který nedokáže zastřít ani sázka na módní trend – ženskou spiritualitu, protože dramaturg (Robert Woods) v tomto směru odvedl práci dosti humpoláckou. Chronologicky vzato, do výběru se dostala hudba Hildegardy z Bingenu, Tomáse Luise de Victorii, Hectora Berlioze, Antona Brucknera, Ottorina Respighiho, Gustava Holsta, Ralpha Vaughana-Williamse, Sergeje Prokofjeva, Carla Orffa, Alana Hovhanesse, Arvo Pärta, Johna Tavenera a Christophera Rouseho. Takto ovšem – naštěstí – hudba na cédéčku řazena není, tvůrce kompilace si dal jakous takous práci s koncepcí a sestavil trojdílný celek, v němž na začátku jsou skladby staré a soudobé a prostředek je romanticko-neoklasický. Navzájem „to“ spolu nekomunikuje a to ani přes rafinovaný tah, jímž jsou ve finálním sestřihu všechny tracky zvukově propojené. Pokud by toto cédéčko bylo u informačních pultů prodejen zvukových nosičů k dispozici jako propagační materiál – nic proti němu. Takto to není nic jiného než pokus o prodej již použitého zboží.
Body: 2 z 6
