Thomas Quasthoff – zpěv, vokály, Bruno Müller – kytary, Frank Chastenier – keybordy, Dieter Ilg – kontrabas, Wolfgang Haffner – bicí, Christian Grabandt – trubka, Walter Gauchel – saxofony, Martina Frank – doplňkové vokály. Produkce: Matthias Spindler. Nahráno: 5/2010, Hansa Tonstudio (Studio 1), Berlín. Vydáno: 2010. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8614 (Universal Music).
Málokdo je tak jasně spojován s mistrovským přednesem německého baroka, klasicismu a romantické písňové literatury jako basbarytonista a renomovaný profesor zpěvu Thomas Quasthoff . Svoje fyzické zdravotní omezení si vynahrazuje eruptivní kreativitou, jejíž plodem jsou i výlety za hranice klasické hudby. Před třemi lety to bylo zajímavé jazzové album, nyní je to album písní z oblasti americké country, rocku a soulu s výrazným jazzovým feelingem. Vybral si standardy, které má rád – například Tell It Like It Is George Davise a Lee Diamonda, dvě písně Randy Newmana, další dvě od Percyho Mayfielda, Seventh Son z pera Willieho Dixona a další. Hudba a text The Whistlemana pochází od samotného Quasthoffa.
Slyšel jsem řadu exkurzů klasických pěvců do světa jazzu nebo rocku (Fleming, Von Otter, Kožená, Urbanová, Caballé, Alagna, Hampson ad.), ale vždy z toho byl jen více či méně povedený pokus. Quastohoff je zatím jediný, který je věrohodný a nalezl při svém výletu osobitost. Samozřejmě nemůže změnit svou podstatu a není (a ani nechce být) konkurencí countryovým, jazzovým či soulovým hvězdám, ale našel způsob, jak šlágry nabízet v občerstvujícím novém balení, kde nemáte pocit, že si chce operní hvězda uspokojit svoje ambice, věhlas nebo bankovní konto.
Body: 4 z 6
