(Gershwin, Blake, Fain, Wonder, Arlen, Loewe, Cunningham, Chaplin, Rodgers, Legrand, Ellington)
Thomas Quasthoff – baryton, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Nan Schwartz. Produkce: Till Brönner. Text: A, F. Nahráno: 6/2006, Bauer Studio Ludwigsburg. Vydáno: 2007. TT: 49:33. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6501 (Universal Music).
Proti překračování žánrů nic nemám a nejrůznější crossovery jsou mi sympatické – záleží ovšem na tom, „kdo“ překračuje, a „jak“. Thomas Quasthoff je obdivuhodný umělec nejen proto, že dokázal překonat těžký handicap a prosadit se svým uměním vzdor předsudkům, ale prokazoval také vždy adekvátní volbu repertoáru (včetně možností vstupu na operní jeviště). Jeho interpretace Schubertových, Schumannových, Brahmsových, Mahlerových a dalších písní jsou vysoko ceněny plným právem. Tentokrát se ovšem pustil za hranice svého oboru. Ponechme stranou, že jazz v jeho jazzovém albu nenalezneme; písně George Gershwina, Stevie Wondera, muzikálové scény a koneckonců i Ellingtonovo In my solitude nemají s jazzem mnoho společného, a Quasthoffův způsob interpretace už vůbec ne. A o ten právě jde: Quasthoff sice dokázal potlačit styl a techniku komorního a operního zpěvu a zdařile napodobuje muzikálově pop songovou interpretaci, dokonce se pokusí i o „chraplák“. Jenže napodobenina zůstane napodobeninou a Quasthoff přece jen není například Jessye Norman, které mezižánrové výlety uvěříme. Někdy se má švec přece jen raději držet svého kopyta.
Body: 3 z 6
