Tomasz Stańko – trubka, Alexi Tuomarila – klavír, Jakob Bro – kytara, Anders Christensen – baskytara, Olavi Louhivuori – bicí. Nahráno: 4/2009, Pernes-les-Fontaines, Francie. Vydáno: 2009. TT: 61:42. 1 CD ECM Records 2115 (distribuce 2HP Production).
Triptych Stańkových alb (Soul Of Things , Suspended Night , Lontano ) z počátku milénia, který natočil společně se svým polským kvartetem (Marcin Wasilewski, Sławomir Kurkiewicz, Michał Miśkiewicz), představoval ve své době „zjevení“ nejen pro trumpetisty. Proto není divu, že další směr po rozpuštění zmiňované skupiny vzbuzoval přinejmenším očekávání.
Tomasz Stańko pro tyto potřeby sestavil zbrusu novou pětičlennou formaci, složenou výhradně z mladých (možná pod vlivem Milese Davise Stańko v posledních letech pravidelně spolupracuje s výrazně mladšími muzikanty), ale zároveň již zkušených a technicky i umělecky vyspělých, severských muzikantů. Proto též kapela vystupuje pod názvem Tomasz Stańko Nordic Quintet . Finský klavírista Alexi Tuomarila je považován ve své zemi za nejslibnější talent posledních let. Jeho krajan, bubeník Olavi Louhivuori , svou melodicky a témbrově zajímavou hrou logicky navazuje na koncepci slavného Stańkova bubenického partnera z let sedmdesátých, Edwarda Vesaly. Zbývající členové aktuálního Stańkova kvinteta, kytarista Jakob Bro a baskytarista Anders Christensen , jsou původem z Dánska a mají za sebou například již spolupráci s Paulem Motianem.
Inspirací pro název titulní skladby (The Dark Eyes Of Martha Hirsch ) a potažmo i celé desky se Stańkovi stal obraz rakouského expresionistického malíře Oskara Kokoschky. V přeneseném významu malířské pojetí prostupuje celou nahrávkou. Stańko totiž opět, v logickém programově-estetickém sepětí s proklamacemi labelu ECM, kladl největší důraz na hudební „vymalování“ či „vykreslení“ konkrétních nálad a niterných pocitů. Od prvních, až křišťálově znějících tónů a souzvuků v klavírní introdukci ke Stańkově úvodní kompozici So Nice je zřejmé, že poetická komorní atmosféra, tak typická pro Stańkovy umělecké počiny posledních let, bude prostupovat celou deskou. Bohužel za využití až příliš stejných hudebních prostředků. Po vyslechnutí celého alba se tak nelze ubránit pocitu jakéhosi stereotypu či nedostatku kontrastu. Dark Eyes obsahuje osm Stańkových originálů a dvě „obligátní“ skladby trumpetistova hudebního učitele Krzysztofa Komedy. Přitom většina Stańkových skladeb je postavena především na těchto dvou principech: rubatové hraní bez pravidelného beatu „po frázích“ a ostinátní repetitivní rytmus s prodlevou v base. Zvláště prodleva v base je přítomna až nešťastně často (skladby následující za sebou Terminal 7 , The Dark Eyes Of Martha Hirsch a Grand Central ). Celkově možno říci, že po skladebné stránce nejsou tentokrát Stańkovy kompozice tak výrazné, jak tomu bylo na nahrávkách s předcházejícím polským kvartetem. Chybí něco nového, neokoukaného, a také moment překvapení.
Nejkompaktněji působí asi hned první Stańkova So Nice , postavená na prosté, ale ne prostoduché melodii v „komedovském“ duchu. Titulní The Dark Eyes Of Martha Hirsch je zároveň nejdelší a nejprokomponovanější z celé desky. Obsahuje rubatové téma nad prodlevou, následují další části. Nakonec se objeví ještě další téma nad poměrně seversky znějícím swingovým doprovodem v rytmice (zde asi nejvíce může dráždit pravověrného posluchače užití baskytary…), po němž následuje Stańkovo velice expresivní freejazzové sólo připomínající jeho avantgardní výboje ze sedmdesátých let. Co se výběru sidemanů týče, možno řící, že se jedná o skvělé hráče na světové úrovni. Za zmínku stojí sóla kytaristy Jakoba Bro ve skladbách Terminal 7 a The Dark Eyes Of Martha Hirsch , mající v sobě klid a prostor plus navíc něco ze hry Kurta Rosenwinkela.
Stańko aktuální deskou příliš nepřekvapil, čekal jsem od něj výraznější stylistický posun. Ovšem pro posluchače neobeznámeného příliš s jeho tvorbou nabízí tato snímek stále vysoký standard evropského ECM jazzu.
Body: 4 z 6
