Plácido Domingo, Gabriela Beňačková, Piero Capuccilli, Fedora Barbieri, Alfred Šramek, Heinz Zednik aj., Orchester und Chor der Wiener Staatsoper, Helmuth Froschauer – sbormistr, Nello Santi, Otto Schenk – režie. Produkce: ORF. Text: A, N. Nahráno: 1981. Vydáno: 2005. TT: 139:00. DDD. 1 DVD Deutsche Grammophon 00440 073 4070 (Universal Music).
Záznam ze čtvrt století starého představení ve vídeňské Státní opeře lze doporučit především pro skvělý výkon Gabriely Beňačkové (Maddalena de Coigny) a Plácida Dominga v titulní roli. V odstupu za nimi zůstává třetí protagonista, Piero Cappucilli v roli Gérarda. Gérard je role daleko zajímavější, plastičtější než role Chénierova, v operní zkratce prodělává skutečný životní vývoj, tomu však statický pěvec Cappucilli zůstal všechno dlužen. Předvedl „scarpiovské“ šuple, herecký výkon však žádný a patřičné nuance se nedostaly ani do jeho zpěvu. Všichni tři pěvci však měli dlouhotrvající potlesky na otevřené scéně a zejména Maddalena a Chénier byli mnohokrát před nelítostnou kamerou postaveni před úkol udržet ve vynuceném štronzu napětí. Oba to dokázali (ne tak Cappucili, který si neodpustil alespoň nepatrné gesto poděkování směrem k publiku). Hereckou studií první třídy pak byla malá role Madelon v podání Fedory Barbieri . Menší role byly obsazeny nevyrovnaně. Co však na inscenaci zcela zklamalo, byla režie Otto Schenka (s pochybným přispěním scénografa Rolfa Glittenberga a kostýmní výtvarnice Mileny Canonero ) – bez nápadu, naprosto konvenční, místy až trapná. Velkým zadostiučiněním pro mne bylo, že i tak konzervativní publikum, jako se většinou projevuje publikum vídeňské, při děkovačce režiséra této „meiningenské“ inscenace zcela jednoznačně vybučelo.
Body: 0 z 6
