Tim Whelan , Hamid Mantu – remix, elektronika, a další. Vydáno 2010. TT: 69:53. 1 CD Mule Satellite Records (distribuce Indies Scope).
Hořkosladké staré písně o exilu, stěhování a opouštění domova radikálně předělané Timem Whelanem a Hamidem Mantu ze skupiny Transglobal Underground ve spolupráci s řadou hudebníků z celé Evropy. Českou republiku reprezentují producent Side9000 , v Praze domestikovaný zpěvák Bourama Badji ze Senegalu a osud Voskovce & Wericha .
Převaha hostů z východní Evropy a přítomnost anglických a irských folkařů v UNITE má své vysvětlení: na dvanáct let staré album Rejoice, Rejoice Transglobal Underground přizvali maďarské romské muzikanty vedené cimbalistou Kalmanem Baloghem a na východ od Londýna zajíždějí víc než často; nedávno se také zúčastnili natáčení debutu Imagined Village stejnojmenné přelomové skupiny anglické folkové scény, v níž Simon Emmerson, Martin Carthy, Eliza Carthy a další její uctívaní protagonisté vzali v úvahu multikulturní prostředí současné Anglie a moderní technologie. Tradiční skladby tak po boku akustických folkařů hrají elektroprogramátoři s Asiaty.
Tím ale paralela UNITE s Imagined Village i domovskými Transglobal končí, alespoň co se týká studiové práce. Whelanem a Mantu zvolená koncepce totiž stojí na svobodném rozhodnutí oslovených osobností jak přistoupit ke skladbám, které jim poslali domů e-mailem. Na turné s Transglobal je objevovali v knihovnách, archivech, u nezávislých labelů nebo brouzdáním po internetu a na místo toho, aby dali společně hlavy dohromady, vše probíhalo na dálku. Dvojice už jen všechno doladila a dotáhla do konce tu víc, tu méně zásadními programátorskými vstupy.
Bulharské zpěvačky The Perunika Trio žijí v Londýně a patří jim jedna z nejpovedenějších skladeb I Hey You Shepherd , v níž hutný elektrozvuk a typické ječivé hlasy doplňují hráč na niněru a bubeníci z dánské skupiny Valravn .
Jim Moray , přezdívaný Maršál zvuků, patří k nejvěhlasnějším elektro reformátorům anglické tradice. Jediný se také vzepřel zadání: původně nabídnutou skladbu od Ewana MacColla vyměnil vynikající zpěvák za osobně vybranou baladu Lisabon . S vědomím neformálního přístupu ji s bubeníkem Andy Ramsayem (Stereolab) ale doplnili o maďarský verbovní lament Ördöngösfüzes Katanadalok a Nóri Kovács , zpěvačku budapešťské elektroskupiny Balkan Fanatik. Kupodivu to nedopadlo špatně, zdaleka lépe než v dubu Away To A Stranger , už celém v režii Maďarů. Nad rámec běžnosti nesahá ani Yanka Rupkina v prosebné motlitbě za nemocné rodiče Keranka : až příliš si totiž tahle legendární bulharská zpěvačka nerozumí s tanečními beaty. Irský písničkář Martin Furey už mnohem víc, pokud do hry ovšem dost nepochopitelně nevstoupí polský hrdelní zpěvák Bartłomiej Pałyga a Bourama Badji v jazyce mandinka; pak se výborná a v Anglii velmi oblíbená skladba Van Dieman‘s Land (doporučená dokonce samotnými Copper Family, rozuměj, ikonami anglického folku) rozpadne na kusy. Zbytečně.
Když Whelan oslovil zpěváka Stuarta Staplese , uvedl ho prý do rozpaků; tradicí ani folkem se ve své mateřské skupině Tindersticks moc nezaobírá. Osmdesát let starou hornickou píseň The Miner‘s Dream Of Home výsostný melancholik Staples za doprovodu vyhledávaného anglického kytaristy Simona J. Alpina a mužského sboru proto přeonačil ve vtahující kabaretní song blízký Kurtu Weillovi a zároveň jeden z vrcholů alba. Hledejme tam také I Have Sold My Friend od Village Kollektiv (postranní projekt členů polských skupin Warsaw Village Band, Masala, Stara Lipa a Swoja Droga, věnujících se unikátním vokálním lidovým formám v techno balení).
Pokud můžeme kolekci poslouchat z odstupu cizince, nedostatky s šedí zas tolik neprožíváme a možná je ani nedokážeme dostatečně dešifrovat. Dojde-li ale na Voskovce & Wericha , mísí se vztek s otázkou: proboha proč? Výslednou hloupost to sice nenapraví, nicméně alespoň vysvětlí: „Česká republika se ukázala být nejtvrdším oříškem. Navštívili jsme ji mnohokrát, máme tam i hodně kontaktů, nikdy se nám ale nepodařilo najít skladby s tématem emigrace. Nakonec jsme narazili na dva dadaistické umělce, kteří museli utéct před nacisty i komunisty,“ tvrdí Whelan. S kolegou ho nejvíc zaujala politická agitka Devět deset o „krizi a státních zaměstnancích co nemají na žvanec“. Hlasy komiků nasamplovali do vlastnoručního elektrodubu a vyloženě si řekli o posměch. Ne z úcty k V & W, ale protože stvořili blábol. A aby toho nebylo málo, napsali ještě Against The Storm, z níž slyšíme rádiový proslov V & W k národu. Whelan ji poslal do Prahy producentovi Side9000 a posluchače obestírá trapnost. Lze se jen ptát, když už se Transglobal Underground neustále chlubí českými kamarády, proč je někdo z nich nepraštil přes ruce?
Jako celek album nedrží, přítomnost osobitých hudebníků a koneckonců i nápad spolu s několika zdařilými skladbami vás nicméně přinutí se k němu občas vrátit. Kvůli české stopě paradoxně ani náhodou.
Body: 4 z 6
