(Mozart: Koncert pro housle a orchestr D dur K 218, Koncert pro klarinet a orchestr A dur K 622, Serenáda pro dechové nástroje Es K 361/370a Gran Partita)
Jiří Novák – housle, Vladimír Říha – klarinet, Česká filharmonie, Václav Talich. Produkce: Jana Gonda, Petr Kadlec, Petr Vít. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 1954 – 1955, Praha, Rudolfinum, Domovina. Vydáno: 2007. TT: 79:18. ADD. 1 CD Supraphon 3835-2.
Již nejednou bylo na tomto místě konstatováno, že navzdory stáří snímků i době, kdy vznikaly (tehdy se ještě příliš nedbalo na autentické koncepce), jsou Talichovy mozartovské nahrávky velmi zajímavé. Ve své době, tedy v padesátých letech minulého století se nejen hojně prodávaly na mono LP deskách, ale pravidelně se objevovaly – často jako jediné – v tehdejším rozhlasovém vysílání. Staly se tedy na řadu let určitou normou, dle níž se řídily i další interpreti. Na Talicha například prakticky ještě v téže době navázal Josef Vlach se svým novým Českým komorním orchestrem a tradice mnohdy přetrvává dodnes. Tento kompaktní disk nám ukazuje Talichova Mozarta ve dvou rovinách. V té první figurují snímky obou koncertů, patřící do oné sady dnes už legendárních studiových nahrávek Supraphonu. Serenáda byla pořízena živě na jednom z mála koncertů, které Talich po svém návratu z politické klatby uskutečnil. I po letech snímek houslového koncertu imponuje příjemným homogenním zvukem České filharmonie , jemuž dominuje svítivý tón Jiřího Nováka , někdejšího koncertního mistra původního Talichova Českého komorního orchestru, primária Smetanova kvarteta. I z této nahrávky je zřejmé, že byl výtečným sólistou a je s podivem, že se věnoval pouze hře v komorním ansámblu a sólově vystupoval jen příležitostně. Pojetí je místy velmi dramatické a vitální, velmi svižné tempo volné věty sympatické. Tehdy se ještě velmi romantizovalo – zatěžkanější místa v orchestrálních vstupech nás čekají zvláště ve finále. Škoda, že v záznamu je patrný vzdálený brum. V dokumentaci není uvedeno, kdo je autorem kadencí. Klarinetový koncert už dnes patří k nahrávkám skutečně legendárním. Svým umírněným tempem připomíná pojetí Karla Böhma. Nahrávka je i po letech technicky velmi dobrá, ojediněle je slyšet těžko odstranitelný chod pásu. Tón nezapomenutelného představitele české klarinetové školy Vladimíra Říhy je krásně kulatý, doprovod velkého ansámblu spíše hutný, ale naprosto vkusně odstíněný! Záznam koncertního provedení Serenády Es dur v podání České filharmonie a Václava Talicha z roku 1954 je velkou raritou! V roce 1950 pořídil její studiovou nahrávku Supraphon s takzvaným Pražským dechovým komorním sdružením, které ji tehdy studovalo rovněž pod Talichovou supervizí. Filharmonické provedení je velmi energické, překvapující až ostrým nasazením, posluchačsky nesporně strhujícím, a perfektně propracovaným výrazem. Handicapem jsou občas rušivé zvuky ze sálu, ale ty na vysoké ceně tohoto dokumentu ubírají pramálo! Záznam řeči Václava Talicha k mládeži na koncertě, kde byla tato Serenáda Es dur provedena, je dalším „nově objeveným“ cenným dokumentem, jež tato užitečná edice přináší.
Body: 4 z 6
