Vadim Gluzman – housle, Angela Yoffe – klavír. Produkce: Martin Nagorni. Text: A, N, F. Nahráno: 6?-?7/2005, Vasteras Concert Hall, Švédsko. Vydáno: 2006. TT: 67:16. DDD. 1 CD BIS Records BIS-CD-1592 (distribuce Euromusica).
Šostakovičova třívětá Sonáta pro housle a klavír, op. 134 z roku 1968 byla dárkem k šedesátým narozeninám Davida Oistracha. Půlhodinové, interpretačně náročné dílo je ve svých významech velmi soustředěné, expresivní, vpravdě mistrovské. Dmitrij Šostakovič si zde „dovolil0ť (narážka na tehdejší sovětskou hudební estetiku) pracovat s dvanáctitónovou technikou. Pořadí vět je pro klasickou sonátovou formu nezvyklé: Andante – Allegretto – Largo. Andante, stejně jako délka jednotlivých vět. Už při poslechu první části tohoto Šostakovičova díla je jasné, že nás čeká mimořádný hudební
zážitek zprostředkovaný houslistou Vadimem Gluzmanem a klavíristkou Angelou Yoffe. Krásná legata, nádherný plný a čistý tón, skvěle vystavěná témata, fráze, perfektní dynamika, jemná, znělá piana. Jednotlivé kontrastní části sonáty ukazují na zvukovou pestrost a muzikalitu obou interpretů. Náročné dílo zahrané s absolutní souhrou, bez zaváhání.
Druhou skladbou nahrávky je Jazzová svita č. 1 téhož autora. Vznikla pro státní soutěž vypsanou za účelem povznesení kvality jazzu v tehdejším Leningradě. Její úpravy pro housle a klavír se v roce 2005 ujal Michael Gluzman (otec Vadima Gluzmana). Svita má tři věty – hravý, jemně melancholický Valčík , rozvernou Polku a vášnivý Foxtrot , které Vadim Gluzman a Angela Yoffe hrají přirozeně, s citem a nadhledem. (Šostakovičův sklon k taneční hudbě a jazzu se projevil ještě jednou v roce 1938 Druhou jazzovou svitou.)
Skladatelka, klavíristka a spisovatelka Lera Auerbach (*?1973) se natrvalo přestěhovala do USA po svém koncertním turné v roce 1991. Se Šostakovičem ji pojí nejen země původu, ale i podobná hudební estetika.
Šestivětá Lonely Suite op. 70 pro sólové housle vznikla v roce 2002 a je věnována Vadimu Gluzmanovi. Zní velmi divadelně, mohla by skutečně sloužit jako podklad pro choreografii. Vyjadřuje pocity člověka stojícího tváří v tvář sám sobě, svým tužbám, pocitům, strachům, tichu. Až na třetí virtuózní větu pracuje s repetujícími se krátkými a jednoduchými motivy, jako by si housle kladly otázky a samy odpovídaly, nebo taky ne. Na první pohled prosté, ale velmi působivé a obsažné miniatury.
Jednovětá Sonáta č. 2 pro housle a klavír, op. 63 má podtitul „11. září0ť a je reflexí tragické události z roku 2001, která se autorky žijící v New Yorku bytostně dotkla. Smutek, zoufalství, vztek a naděje jsou hudebně vyjádřeny na ploše necelých patnácti minut v klasickém jazyce, ale o to výrazněji. Není to programní skladba těžící z mediálního zájmu, ale hluboká umělecká reflexe událostí. Výborně napsaná a svébytná hudba. Svou závažností, technickou bravurou a hudebním obsahem je rovna Šostakovičově houslové sonátě. Expresivní rychlé části se střídají s pomalými a celkový dojem je depresivní. Hudba Lery Auerbach je velmi vizuální, emotivní, interpretačně náročná (přes své mládí má za sebou neuvěřitelnou řadu děl od sólových, přes komorní až po orchestrální a vokální). Talentovaná skladatelka, výrazná umělecká osobnost.
Izraelský houslista Vadim Gluzman je jednoduše vynikající. Technicky bez chyby, neobyčejně muzikální a v přednesu citlivý. O kvalitách jeho hry jsem se zmínila výše, jenom doplním, že hraje na housle Stradivari z roku 1690. Lotyška Angela Yoffe je uměleckou i životní partnertkou Vadima Gluzmana. Vynikající, vnímavá pianistka, která s Gluzmanem tvoří perfektní duo. Kde mají souznít, souzní jako jeden, kde je jeden z nich sólistou, druhý ustoupí, přitom však hraje svůj part se stejnou důležitostí bez upozadění. Jejich technická vybavenost je samozřejmostí podpořenou sebevědomou, přitom velmi hudební interpretací, citlivou k dílu, přitom osobitou.
Zajímavé skladby, skvělá interpretace, dramaturgicky dobrý tah. Proporčně i stylově vyvážená, dobře nazvučená nahrávka.
Body: 5 z 6
