Zkusím rozdělit krátké zamyšlení na dvě zcela oddělené, téměř nekomunikující části – zcela pragmatický pohled a jakýsi letmý poetický dotyk.
V zásadě jde o dvě téměř dvacet let staré koncertní nahrávky nevalné technické kvality, které nás přenášejí do Moskvy osmdesátých let a v nichž se můžeme zaposlouchat do jednoho „monumentálního“ (dvacet čtyři) a jednoho „drobnějšího“ cyklu písňových miniatur (*čtyři) s texty řady ruských básníků (Puškin, Lermontov, Ševčenko, Jesenin a další). Prostý klavírní doprovod a povětšinou neokázalá sylabická kantiléna odkazují kamsi do prostoru rané romantické písně, přesto však v jaksi aktualizovaných výrazových polohách a nových harmonických vazbách.
Více než nějaké plynutí času je možné vnímat jakýsi hudební výrazový „stav“, který pramení z velmi celistvé melancholické náladové polohy poezie. Je obdivuhodné vnímat téměř dvě hodiny extrémně koncentrovaného a vyrovnaného interpretačního projevu, který se odehrává prakticky výhradně v nízké dynamice, pomalém tempu a dur-mollové harmonii. Jemný mužský zpěv bez vibrata ustanovuje neskutečnou tenzi mezi velmi dobře srozumitelným textem a zvukem klavírního doprovodu, v němž se kladívka jen – tak jakoby letmo – dotýkají strun.
Nahrávka šumí, občas praská, někdy trochu poskočí – to už ani odšumovací zařízení nestačilo… Tento zvláštní zvukový prostor vytváří jakousi nereprodukovatelnou auru, která způsobuje jiskření mezi každým slovem, v každé drobné pauze, před každým nádechem, jiskření, které není slyšet, ani vidět, které lze vnímat jen kdesi hluboko – když se mu otevřeme.
Jsem rád, že mohu po dlouhé době slyšet nahrávku, která se vlastně programově staví proti všem současným technologickým dostihům v čistotě zvuku a postprodukčním zpracováním. Jako alternativu nabízí „obyčejnou“ sílu auratického výrazu. To není málo…
Vydavatel: 2HP Production
Stopáž: 52:27 + 66:52
Nahráli: Sergey Yakovenko – baryton, Ilya Scheps, klavír, Valentin Silvestrov – klavír.
Body: 5 z 6
