SWR Stuttgart Radio Symphony Orchestra, Andrey Boreyko. Produkce: Manfred Eicher. Text: A, N. Nahráno: 6/2005, Stadthalle Sindelfingen. Vydáno: 2007. TT: 54:20. DDD. 1 CD ECM New Series 1935 (distribuce 2HP Production).
Zdá se mi, že jsme si v poslední době zvykli poslouchat hudbu jakoby „mimochodem“. S každou další skladbou Valentina Silvestrova si tuto nesoustředěnost uvědomuji a rád si užívám onen pocit, kdy vím, že se musím ztišit, zastavit a zaposlouchat. Druhá možnost není0¦
Šestá symfonie vznikla v letech 1994 – 1995 s definitivním dokončením v roce 2000. Silvestrov v mnohém navazuje na kompoziční koncept, který začal být patrný už v polovině 70. let minulého století v jeho cyklu Stille Lieder (ECM 1898/99, 2004). Jedná se zejména o koncept zasahující tektonické budování harmonie v prostoru a čase, to jest instrumentační simulování jakýchsi akustických harmonických ozvěn jednotlivých tónů, krátkých sólových motivů i agresivních akcentů, které se ve svém „vykomponovaném dozvuku“ klenou nad dlouhými prodlevami a odeznívají do ticha (zde by se nabízela paralela s francouzskými spektralisty, Silvestrovův koncept zvuku je však v tomto smyslu nesrovnatelně prostší a dost možná, že i často efektivnější).
Jedná se o techniku velmi pomalého, jaksi dýchajícího strukturování zvuku v čase, techniku, která zpravidla nešokuje prudkými zvraty či energickými a disonantními zvukovými gesty, ale spíše se koncentruje na povlovné a velmi sugestivní tvarování virtuálního zvukového prostoru, do něhož jsme během poslechu vtaženi.
Album vzniklo v koprodukci labelu ECM s Jihozápadním rozhlasem SWR v německém Stuttgartu. Producenti ECM sáhli po partnerovi, který patří na evropské scéně k těm s nejvýraznější tradicí a se zcela očividně (chtělo by se říct sluchovidně) nejlepšími zvukovými výsledky v prostředí (zdaleka nejen) soudobé vážné hudby. Silvestrovova kompozice totiž ze své hudební podstaty klade před producenta/zvukového mistra dva zcela fundamentální problémy: sejmout orchestr tak, aby byl napříč svým barevným spektrem srozumitelný a plastický, a zároveň zachovat kompozičně zcela klíčový parametr zvuku odeznívajícího v oné vyinstrumentované orchestrální ozvěně, která bude logicky v každém typu akustického prostoru fungovat zcela jinak. Řešení, které slyšíme, je obdivuhodné a jsem přesvědčen o tom, že má sílu generovat potřebu oněch ztišení, při kterých nelze poslouchat jenom „mimochodem“.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
