Švec se tu obklopil o generaci mladšími spoluhráči z pražské „Ježkárny“. Deska je především brilantním koncertem mladičkého klavíristy Mateje Benka . Ten se hned v úvodu představuje svěže temperamentní „velrybí“ improvizací ve Follow the Whales , v zápětí však ukazuje i své prvotní interpretační přednosti v přednesové Evening Prelude . Benkova hra je až panensky čistá, průzračnost jeho melodiky je nicméně doprovázena dokonalou řídící schopností a citem pro kolektivní empatii. Vcítění je vůbec pro klavírní trio více než nezbytným předpokladem smysluplnějšího trvání.
Benko ale hlavně celému disku vtiskuje svou skladatelskou vizi, jen dvě skladby totiž pocházejí od „leadera“. Kompozičně se prešovský rodák naštěstí vyhýbá zavedeným „newyorským schématům“, prvky moderní vážné a latinsko-americké hudby tu integruje do celku „klasicky“ jazzové rytmiky s naprostou samozřejmostí. Zvukově jsou tyto žánrové přesahy na CD velmi plasticky zachyceny, otázkou je, jak dobře tyhle nuance uslyšíme při klubových představeních. Vít Švec dal příležitost nápaditému hráči, který se nejen nebojí originálních experimentů (uprostřed Information No. 7 jako bych slyšel kousek Kratochvílova Toleda , ve Švecově swingujícím Blues for Michael zřejmě zaznívá motiv jednoho z televizních Večerníčků), ale hlavně je technicky a přednesově (hlavní přednost) zvládá. Ostatně, sám Benko jazzovou interpretaci vyučuje na konzervatoři.
Jestliže jsem vyhrazený prostor věnoval především Benkovi, pak proto, že Keporkak osvětluje něco pozitivního z nejmladší generace jazzmenů. A neotřelosti, které dal kontrabasista Vít Švec šanci, si cením nejvíce. O to víc, že není samoúčelná.
Vydavatel: 2 HP Production
Nahráli: Vít Švec – kontrabas, Matej Benko – piano, Jan Linhart – bicí
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
