Mezinárodní soutěž pro mladé klavíristy Broumovská klávesa se koná v Broumově už od roku 2011. Vítězové jednotlivých kategorií vystoupili 10. října v malostranském Fürstenberském paláci, sídle polské ambasády.
Soutěžící jsou rozděleni do čtyř věkových kategorií: v nejmladší kategorii soutěží děti do věku 11 let, ve II. kategorii děti dvanácti-třináctileté a ve III. kategorii čtrnácti-patnáctileté.
Nejvyšší, IV. kategorie, je určena mladým klavíristům ve věkovém rozmezí 16 až 17 let.
Do letošního čtrnáctého ročníku, který proběhl v Broumově ve dnech 3.–5. května, se přihlásilo celkem 43 soutěžících, z nichž 17 bylo ze zahraničí – především z Polska. K polské hranici je to totiž z Broumova vzdušnou čarou necelých deset kilometrů. Nutno také dodat, že velvyslanectví Polské republiky patří mezi hlavní partnery a podporovatele Broumovské klávesy a že se tato soutěž těší mezi mladými polskými pianisty mimořádné oblibě (webové stránky Broumovské klávesy jsou vedené v češtině, angličtině a polštině).
Od roku 2017 nabízí pořadatel soutěže držitelům prvních cen originální bonus: možnost vystoupit na podzimním reprezentativním koncertě v Sukově síni pražského Rudolfina.
Letos se ovšem organizátorům soutěže nepodařilo časově sladit se Sukovou síní termín konání koncertu, a tak využili velkorysé nabídky polské ambasády, která poskytla Broumovské klávese nádherný barokní sál přímo ve svém sídle – v malostranském Fürstenberském paláci.
Koncert, jenž se konal 10. října 2024, uvedla – sympaticky stručně a věcně – manažerka Broumovské klávesy Tereza Kramplová spolu s chargé dʼaffaires a.i. polského velvyslanectví Jackem Gajewským. V pestrém a posluchačsky atraktivním programu se představili – od nejmladšího k nejstaršímu – vítězové všech čtyř soutěžních kategorií.
Valentýna Ibriqi, vítězka I. kategorie, je žačkou Elliny Belčikové v ZUŠ Milovice. Své vystoupení zahájila finální větou z Beethovenovy Sonáty č. 5 c moll, op. 10/1. Hrála ji s opravdovým beethovenovským vzletem a pevným znělým úhozem. V rychlých šestnáctinových pasážích jsme mohli ocenit její obdivuhodnou prstovou techniku. Své hbité prsty pak naplno uplatnila ve virtuózně provedených Chopinových Etudách f moll op. 25/2 a Ges dur op. 10/5. Krajní části Medvěda ze Smetanových Českých tanců hrála křehká dívenka s takřka chlapskou razancí a bylo zjevné, že ve skladbě vnímá víc robustního medvěda než „tanec“ – a toho „medvěda“ si vychutnávala s ohromným gustem. V posledních taktech předepsal skladatel fff a mladá umělkyně mu vyhověla víc než bohatě. Vydá-li se Valentýna na profesionální koncertní dráhu, máme se na co těšit.
První cenu ve II. kategorii získala Linda Yuan. Na Broumovské klávese hrála jako studentka Uweho Balsera, pedagoga Musik- und Singschule v německém Heidelbergu. I ona – podobně jako Valentýna Ibriqi – začala Beethovenem. Vybrala si první větu z jeho Sonáty č. 26 Es dur, op. 81a „Les Adieux“. Adagiovou úvodní část přednesla vláčným zpěvným úhozem, allegrovou část hrála svižně, s plastickou, zřetelně profilovanou dynamikou, po technické stránce skvěle. O tom, že její technika je skutečně mimořádná, jsme se mohli přesvědčit v následujícím čísle, Ravelově Scarbovi. Tato skladba se řadí v pianistickém repertoáru k těm vůbec nejtěžším. Linda Yuan ji hrála s neuvěřitelnou brilancí: její ruce se míhaly nad klaviaturou lehce jak motýli, při rychlých repetovaných tónech jí málem jiskřily klávesy a v nespočtu nejrůznějších zvukových efektů se přímo před námi zhmotňoval poťouchlý skřet – chvílemi strašidelný, chvílemi groteskní.
Držitelem první ceny ve III. kategorii se stal Vladimír Kuželka, student Romana Friče na konzervatoři v Teplicích. Ve svém prvním čísle dopřál posluchačům po Lindiných pyrotechnických kouzlech trochu oddechu: Ginasterův Argentinský tanec č. 2 je klidná, poměrně bezproblémová kompozice. Mladý umělec ji hrál příjemný zpěvným tónem a měl ji hezky vystavěnou. Ve čtvrté části z Rachmaninovových Moment musicaux , op. 16 Vladimír předvedl, že má výbornou techniku levé ruky a že dokáže i v tak náročném díle udržet tah od začátku až do konce. Chopinovo Nokturno b moll op. 9, č. 1 bylo čisté, uměřené, přehledné, ale asi mu neuškodí, když bude ještě nějaký čas „zrát“. Zlatým hřebem Vladimírova vystoupení byla závěrečná Toccata ze Tří skladeb pro klavír Klementa Slavického. Tu „vystřihl“ klavírista v oslnivém tempu a v plném, hutném zvuku.
Denis Stefanov, student Petra Toperczera na GHMŠ a vítěz IV. kategorie, je pianista spíše introvertní. V první větě Skrjabinovy Sonáty č. 4 Fis dur, op. 30 kouzlil s jemnými impresionistickými barvami, ve druhé větě obohatil svou paletu o svítivější odstíny. Chopinovo Nokturno Des dur, op. 27/2 bylo hluboce prožité, překrásně vyzpívané a pod Denisovými prsty se proměnilo v nesmírně působivou báseň v tónech. Po dvou poetických číslech přišlo překvapení: Etuda – Intermezzo, op. 40, č. 2 Nikolaje Kapustina. Denis nadchl posluchače strhujícími jazzovými rytmy, improvizační lehkostí, báječnou technikou – a navíc se při tom všem viditelně bavil. Neméně se bavili i posluchači.
Na polské ambasádě se toho večera představili čtyři neobyčejně talentovaní pianisté. Nepochybuji, že o všech ještě uslyšíme.
