Čtyři roky po velmi povedeném sólovém albu A Child Is Born vydává pianista Najponk další studiovou nahrávku. Z dvanácti položek na albu nahrál dvě sólově, tři v kvartetu (s hostujícím kytaristou Barneym Kantorem) a sedm v triu, které vedle něj tentokrát tvoří český bubeník Jiří Slavíček a švédský kontrabasista Hans Backenroth. Ten se může chlubit hezkou řádkou mezinárodních spoluprací – vedle Clarka Terryho, Tootse Thielemanse nebo Kennyho Barrona doprovázel například amerického pianistu Horace Parlana, v jehož skladbě Return Engagement exceluje právě na novém Najponkově albu.
Tento zdánlivý detail je dokladem toho, jak důležitý prostor (při vší nenápadnosti) pianista dává svým spoluhráčům. Podobných příběhů bychom na albu jistě našli víc. Právě výběr skladeb a jejich nové zasazení do kontextu je totiž jedním z největších dobrodružství při poslechu hráčsky vycizelovaných Najponkových alb. Na What’s Next tak vedle sebe stojí swingová klasika z repertoáru orchestru Counta Basieho (Lester Leaps In a především Swingin‘ the Blues, kterou u nás hrával už v 50. letech Orchestr Karla Vlacha), Blues for Gene vibrafonisty Milta Jacksona nebo evergreeny známé z repertoáru mnoha nejen jazzových zpěváků a zpěvaček (svižná verze You’ve Changed nebo Good Morning Heartache, v níž klavír precizně vykresluje sólovou melodii).
K zajímavým příspěvkům patří opravdu archivní záležitost v podobě skladby Cona Conrada z roku 1921 Ma! He’s Making Eyes At Me, kterou česky (s textem Josefa Fouska) v roce 1975 s temperamentem sobě vlastním nazpívala Jana Robbová, přáteli přezdívaná Sopka. Najponkova verze sice není tak „rocková“, ale rozhodně patří k nejvýraznějším momentům alba – vedle například Blues for Gene, na jehož bluesovou náladu svým způsobem navazuje. Najponk, náš přední znalec klasického jazzového repertoáru a historie žánru, sahá na svých albech i po nejazzových inspiracích. Na sólové nahrávce A Child Is Born to byla miniatura v podobě velmi pěkně zpracované Eleanor Rigby od Beatles, zde je to Butterfly, největší mezinárodní hit francouzského popového zpěváka Danyela Gérarda. Najponk uchopil melodii, kterou Gérard nazpíval v několika jazycích, a nahrál ji rovnou ve dvou verzích – s triem a sólově. Zejména závěrečná minimalistická verze pro sólové piano je dalším dokladem toho, že jazzové standardy vznikly z písní a že takovým standardem se vlastně může stát jakákoli silná melodie.
Sólová klavírní Butterfly je důležitá ještě z jednoho důvodu. Tvoří ideální zklidnění v závěru alba, které začíná poměrně rytmickou Najponkovou autorskou skladbou Some Groove for the King a pokračuje hybnou Funkallero Billa Evanse. Mimochodem, i když i na tomto CD najdeme téměř sedmiminutovou skladbu (Good Morning Heartache), Najponk své studiové verze skladeb zpravidla nenatahuje víc, než je třeba. Úvodní sólový výkop trvá dvě a půl minuty a například Lotus Blossom z repertoáru Duka Ellingtona zahraje sólově za dvě minuty, aniž by něco důležitého chybělo.
Vedle dramaturgie je hlavní devízou alba právě Najponkova schopnost říci to nejpodstatnější s relativně malým množstvím prostředků a barev (hostující kytara je nejvýraznější v Jacksonově Blues for Gene, jinak jsou hlavními nástroji alba Najponkův klavír a Backenrothův kontrabas). Díky tomu všemu se album nejen dobře poslouchá, ale poodkrývá zajímavé příběhy, které přímo lákají k nahlédnutí do jazzových análů a kronik.
Najponk – piano, Hans Backenroth – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí; Barney Kantor – kytara. Nahráno: 23. 5. 2017, Studio HAMU, Praha. Vydáno 2018. TT: 48:42. 1 CD Animal Music ANI070-2.
