Alessio Allegrini – lesní roh, Orchestra Mozart, Claudio Abbado – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: live 2005–2007, Bologna. Vydáno: 2011. TT: 53:20. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8083 (Universal Music).
Nahrávek všech čtyř Mozartových koncertů pro lesní roh, občas doplňovaných ještě o drobnější kompozice (ronda, fragmenty), existuje velké množství. Vzhledem k časové omezenosti někdejších LP desek se nabízela realizace kompletní nahrávky už od dob jejich existence. Každý ze špičkových hornistů u nás i ve světě se jí dočkal, a tak jejich dosavadní výběr je opravdu mimořádný. Objeví-li se nová nahrávka u renomované firmy, jejíž katalog má těchto kompletů několik, právem se můžeme domnívat, že nepůjde o běžnou produkci, nýbrž o záležitost, jež chce ať z hlediska interpretačního, tak i třeba edičního nabídnout cosi výjimečného a jedinečného. Vydavatelství Deutsche Grammophon nabízí nahrávek Mozartových koncertů tohoto žánru dlouhou řadu, a to i prostřednictvím reedic na CD. Připomeňme projekty Gerda Seiferta s Berlínskými filharmoniky a Herbertem von Karajanem a Güntera Högnera s Vídeňskými filharmoniky a Karlem Böhmem ze 60. a 70. let minulého století, o deset let mladší nahrávku Barryho Tuckwella s Anglickým komorním orchestrem či ještě o něco mladší komplet pánů Davida Jolleyho a Williama Purvise s Orpheus Chamber Orchestra. Nynější nahrávka Alessia Allegriniho je součástí postupně budovaného projektu nahrávek Mozartova díla s ansámblem Orchestra Mozart , u jehož zrodu v roce 2004 stál Claudio Abbado . Ten se kdysi o tzv. autentické interpretaci vyjádřil jako o záležitosti módní, jež zanikne tak rychle, jak vznikla. Při své počáteční kritice neměl na mysli pouze nasazení tzv. autentických nástrojů, u nichž se precizní intonace a dokonalá zvuková kompaktnost hledá mnohem obtížněji než u instrumentů novodobých s technicky nesrovnatelně příznivějšími možnostmi. Jeho určitý despekt se týkal i otázek stylových. Tyto názory ne zrovna příznivé postupně opustil a zásady tzv. autentické či „poučené“ interpretace naopak přijal. Ovšem s kompromisem více než zajímavým – s novodobými moderními nástroji! Výsledkem se těšíme už léta. Hra bez vibrata, výraz dynamicky velmi proměnlivý, plně využívající nuancí, jež nabízí při hlubší analýze tematický materiál od dokonale vypracovaných širokodechých tematických celků až po ty nejdrobnější detaily jednotlivých frází – to jsou hlavní rysy tohoto Abbadova Mozarta. Že se objevují nové zajímavé a dříve „neobjevené“ okamžiky, je zcela pochopitelné. Dalším jeho zásadním atributem je komorní projev. Máme dojem, že doprovodným tělesem je jen velmi malý ansámbl, v němž každý jednotlivec si je vědom mimořádné zodpovědnosti za svůj part, jako by hrál v kvartetu či jiném malém seskupení. Pevná a důsledná osobnost Abbadova je naprosto patrná. Celkový projev však působí až odzbrojující uvolněností, patrnou radostí ze „svobodného“ muzicírování, místy až jakousi ležérností, aniž by samozřejmě jediná nota přicházela nazmar. Sólista Alessio Allegrini, známý od prvních pultů orchestrů v Miláně, Římě, Berlíně, Mnichově, na festivalu v Lucernu, mimo jiné laureát Pražského jara (v roce 1997 zde získal 2. cenu), je výtečný! A to nejen v technice, která je u něho samozřejmostí, ale především v neobyčejně niterném projevu, stylově dokonale komunikujícím s doprovodným ansámblem. Bravurně zahrané krkolomnosti v kadencích postrádají jakoukoliv známku okázalosti a exhibice, a přece jsou strhující! Nelze neobdivovat úchvatná pianissima lyrických pasáží, zvláště při prezentaci pomalých vět (v Romanci 4. koncertu)! Razantnější místa pak vycházejí v ideálním kontrastu, aniž by bylo nutné přistupovat k nějakému „akčnímu“ řešení.
Body: 5 z 6
