John Graham-Hall – tenor, Alexandra Reinprecht – soprán, John Mark Ainsley – tenor, Véronique Gens – soprán, Ruxandra Donose – soprán, Adriana Kučerová – soprán, Markus Werba – baryton, členové taneční souboru Salcburského zemského divadla, Mozarteum Orchester Salzburg, Ivor Bolton. Režie: Doris Dörrie. Text: A, N, F, titulky I, A, N, F, Š. Nahráno: live, 18. 1. – 1. 2. 2006, Landestheater, Salcburk. Vydáno: 2006. TT: 73:33, 87:06. Obraz. formát: NTSC/Colour/16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo DTS 5.1. 2 DVD Deutsche Grammophon 0734222 (Universal Music).
DVD se záznamem Mozartovy opery La finta giardiniera (v italštině se zpívanými recitativy) v rámci kompletního provedení jeho oper v Salcburku v roce 2006 je pro našince poučným šokem. Zahradnice z lásky s Mozarteum Orchester Salzburg pod taktovkou Ivora Boltona má švih, vtip, svižná tempa, bohatou barevnost a všechny role jsou obsazeny pěvecky i typově přesnými sólisty, kteří perfektně zvládají nejen pěvecké nároky, ale disponují i velkou škálou hereckého umění vyjádřit přesvědčivě a mnohotvárně rozpoložení svých postav. Tím se však zajímavost této inscenace zdaleka nevyčerpává. Režie byla svěřena nekonvenční filmové režisérce Doris Dörrie, která ve spolupráci se svým výtvarníkem Berndem Lepelem již vzbudila rozruch i v opeře berlínskými Cosi fan tutte a mnichovskými Rigolettem i triumfální Madame Butterfly . Oč méně je její Zahradnice z lásky rokokově nadýchanou idylkou, o to více dostává příběh zmatků bláznivých milostných záměn na věrohodnosti a působivosti. Začíná se v rokokové ložnici a během předehry se odehraje prudká žárlivá hádka mezi markýzou Violante Onesti s vysokou růžovou parukou z kudrlinek a hrabětem Belfiorem, který ji zraní tak, že ji má za mrtvou, a prchá. Mladý elegantní sluha Roberto ji však najde a zachrání – ale to už rokokovou stěnu začnou prodavači zahradnického oddělení supermarketu rozebírat
na jednotlivé moduly v ceně 399 euro/m, na postel zavěsí cenovku 945 euro a převážejí na jiné místo mezi vysokými regály zaplněnými rýči, zahradními hadicemi i rukavicemi, květináči, cihlovými andělíčky, skleníky, altánky, grily, nádržemi na vodu, pytli se zeminou, květinami (včetně obřích kaktusů) i sazenicemi stromů – vše zřetelně označené cenovkami. Tomu zahradnickému „ráji“, kde tančící macešky i oživlí mramoroví andílci utěšují milostné nadšence i zoufalce, velí šéf oddělení Podesta (John Graham-Hall), pohledný chlapík středního věku v pracovním plášti. Jeho pravou rukou je Ramiro (Ruxandra Donose), který v černé kožené kombinéze, dlouhých ulízaných pramenech vlasů a vysokých botách působí drsně, hned z první árie ale pochopíme jeho zranitelnost, jak s ním zmítá neopětovaná láska k Armindě. Violanta (Alexandra Reinprecht) – stále v rokokovém – dostane přes paruku žlutý igelitový pytel s firemním znakem – zkříženým rýčem a vidlemi – a jako Sandrina se stává odbornicí na zahradnické technologie i objektem Podestova harašení. To žárlivě sleduje pokladní – nadrzlá punkerka Serpetta (Adriana Kučerová), která vypouští žvýkačkové bubliny a udiveně si prohlíží Sandrininy rokokové lodičky. Se zvonivým subretním sopránem se vysmívá Nardovu (Markus Werba) dvoření na italský způsob s pinií, na francouzský se vzorně zastřiženým buxusem a anglický se smuteční vrbou z úseku „zvláštní nabídky“ – vždyť ona, Serpetta s takovým šarmem a kuráží, si může vybírat mezi tisícovkou nápadníků. A pro jistotu si označuje cenovkovou pistolí (i na poklopcích) skladníky ve špalíru. Rokokový markýz Belfiore (John Mark Ainsley) přijede na vysokozdvižném vozíku a okázale se dvoří Podestově rozmazlené panovačné neteři Armindě (Véronique Gens), štíhlé v elegantním moderním kostýmu a s vysokými podpatky. Když ji ale hrabě místo políbení ruky chlípně olízne a záletně kouká po praktikantkách a hlavně Sandrině kolem, ve vzrušené árii plné ozdob a afektovaných vzdechů se zmítá mezi zuřivostí a náklonností. Chce jej ztrestat za nevděčnost, s jakou hrabě zachází s jejím srdcem, a strčí jej do útrob obrovské masožravé rostliny, odkud jej celého rozedraného a zkrvaveného vysvobodí až Serpetta. Naštvaná je ovšem i Sandrina a soptí vztekem i strachem nad tím, že ji žárlivá sokyně v lásce zanechala samotnou a všemi opuštěnou v chapadlech a sítích obrovského pavouka. Do sítí intrik a milostných zmatků se ale postupně chytají všichni a když si na ně Ramiro svítí v šeru baterkou, nachází je v podivných kombinacích. Odhodlán k souboji vrhá se do něj s elektrickou řetězovou pilou. Po tomto nočním strašidelném arachnofóbním „snu“ se rozhostí idylka, když skladníci vystaví altánek, slunečník, rozkládací lehátko a gril pro závěrečné usmíření Violanty s Belfiorem, a pak se nade všemi páry rozklene obrovský kvetoucí kaktus. Pro českého operního diváka, který není uvyklý tak razantním režijním inovacím, může tato Zahradnice zpočátku vyvolávat zděšení. Doris Dörrie má ovšem situace domyšlené a rozvíjené do detailu ve své „nové“ logice 21. století s akcentem na dramma giocoso. Nad galantními pošetilostmi se otevírají zdaleka ne nevinné otázky o koncích takových her s identitou a partnerskými záměnami.
Body: 5 z 6
