Gardiner se pro své představení opřel o osvědčený cast z ostatních nahrávek svého mozartovského operního cyklu – Rodney Gilfry (hrabě Almaviva), Alison Hagley (Zuzanka), Hillevi Martinpelto (hraběnka), Pamela Helen Stephen (Cherubín), Carlos Feller (Bartolo), Susan McCulloch (Marcellina), Francis Egerton (Basilio). Z Monteverdiho sboru dostali sólovou příležitost Julian Clarkson (Antonio) a Constanze Backes (Barbarina). Všichni zpívají tak, jak bychom od nich očekávali pod Gardinerovým vedením, což nemusí všem posluchačům vyhovovat. A abychom nezapomněli na hlavní postavu: Figaro v podání Bryna Terfela rovněž nepotřebuje obšírnějšího komentáře – nemá totiž chybu. A co je pro operu důležité: z hlediska hereckých výkonů se neubráníte pocitu, že jsou vlastně všichni vynikající herci, kteří „shodou okolností“ umí i výborně zpívat (režie Olivier Mille ). Například herecká (a samozřejmě hudební) propracovanost a živost recitativů je do té míry fascinující, že by mohly tvořit jádro hypotetického CD highlights z opery místo obvyklých árií a ansámblů. Navíc je celá inscenace prodchnuta humorem, a to i v čistě hudební rovině (například falešně zpívající Cherubín v úvodu Voi che sapete ). Jinak Gardinerův orchestr hraje s neuvěřitelným nasazením a totéž lze říci o zpěvu početně minimalizovaného Monteverdiho sboru . Zato jevištní výprava inscenace je spíše skromná a prostá. Z technického hlediska není vše dokonalé (poněkud rozmazaný obraz) a občas se ve hře orchestru nebo zpěvu vloudí drobná chybička, ale to jsou nepodstatné marginálie.
Důležité je, že celá nahrávka omračuje elektrizující rozpustilostí a šarmem. Není studiově dokonalá, ale právě proto nesmírně lidská. A pak že v audiovizuální konzervě nemůže být zakódován život.
Vydavatel: Video Archiv Produktion / Universal Music
Stopáž: 169
Nahráli: English Baroque Soloists, Monteverdi Choir, John Eliot Gardiner
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
