Rudolf Buchbinder – klavír, Concentus musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: live 2012/6 (Velký sál Vídeňského spolku hudby). Vydáno: 2012/12. TT: 55.55. DDD. 1 CD Sony Classical 88765409042.
Zatímco v diskografii litoměřického rodáka Rudolfa Buchbindera nahrávky Mozartových klavírních koncertů rozhodně nechybí, ba naopak Mozartova klavírní tvorba tvoří základ Buchbinderova koncertního repertoáru a nahrávacích aktivit (připomínám alespoň relativně nedávné DVD snímky koncertů č. 14 a 22–25 s Vídeňskými filharmoniky z roku 2006 a o desetiletí starší devítidílný CD soubor s Vídeňskými symfoniky, hrajícími za Buchbinderova vedení od klavíru), v rozsáhlých mozartovských nahrávacích aktivitách Nikolause Harnoncourta hrají skladatelovy klavírní koncerty k lítosti diskofilů roli spíše okrajovou. Harnoncourtovy nahrávky Mozartových koncertů č. 23 a 26 a klavírního dvojkoncertu Es dur KV 365, pořízené s Friedrichem Guldou a Chickem Coreou, jsou již letos třicetiletými záznamy, zaznamenanými s Orchestrem Concertgebouw Amsterdam. Jména klavíristů Guldy a Corey nebo pianistů Aimarda, Andsnese či Langa, s nimiž dirigent v posledních letech spolupracoval, svědčí o Harnoncourtově afinitě k výrazným osobnostem klavírních interpretů, k nimž bezesporu patří i Buchbinder. Pánové Buchbinder a Harnoncourt spolu v červnu loňského roku nevystupovali poprvé, ovšem od jejich poslední společné nahrávky obou Brahmsových klavírních koncertů (Teldec) již uplynulo třináct let. Před Aimardem, Andsnesem nebo Langem upřednostnil dirigent v mozartovském repertoáru Buchbinderovy letité zkušenosti a důvěrnou znalost Mozartových hudebních idiomů spjatých s vídeňským prostředím. Vznikl tak pozoruhodný snímek, v němž Buchbinder na koncertním podiu veřejně poprvé usedl ke kopii dobového klavíru, poprvé ve společnosti Harnoncourtově a jeho ansámblu starých nástrojů Concentus musicus Wien (CMW) a poprvé k novému fortepianu Paula McNultyho, respektujícímu zvukové dispozice rozlehlého Velkého sálu vídeňského Musikvereinu, v němž nahrávka vznikla během zkoušek a koncertů v červnu loňského roku v rámci Vídeňských slavnostních týdnů. Buchbinderovu kreaci charakterizuje citlivý přístup k nástroji z McNultyho divišovské dílny, který v jeho podání zní perlivým, až zvonivým krátkým tónem s omezeným dozvukem, umožňujícím současně brilantní hru a témbrově neoposlouchatelnou komunikaci klávesového nástroje se sedmatřicetičlenným souborem CMW. Kdo bude v pomalých větách Mozartových klavírních koncertů, které mají v nahrávce zvukově i koncepčně intimní charakter, postrádat rezonanci moderního klavíru, bude ovšem muset sáhnout po jiných Buchbinderových snímcích. Nebyl by to Harnoncourt, aby se jeho role dirigenta omezila jen na funkci doprovazeče: Hned vstupní akordy koncertu C dur mají v jeho podání charakter hrdého gesta a celá první věta koncertu C dur s až marciálními tóny je rozhovorem křehkého klávesového nástroje s místy až imperátorským orchestrem. Pomalé věty modeluje Harnoncourt jako intimní dialogy sólového fortepiana s dřevěnými dechovými nástroji, inspirovanými až k raně romantické orchestrální barvě, což posluchači ocení hlavně v koncertu A dur se zvukově sametovými klarinetovými pasážemi. Finální věty znějí pod Harnoncourtovým vedením v jasném členění a s nepřeslechnutelnými tanečními akcenty, třeba v gavotové třetí větě koncertu C dur. Zatímco v případě koncertu A dur rád sáhnu i po jiných snímcích, v koncertu C dur si tandem českých kořenů Buchbinder-Harnoncourt zase jednou postavil zvukový pomník, směle konkurující starším snímkům Malcolma Bilsona nebo Ronalda Brautigama.
Body: 5 z 6
