Gundula Janowitz, Christa Ludwig, Peter Schreier, Walter Berry, Chor des Wiener Staatsoper, Norbert Balatsch, Wiener Symphoniker, Karl Böhm, režie Hugo Käch. Produkce: Roland Ott. Text: A, N, F. Titulky: latinsky, A, N, F, Š, čínsky. Nahráno: 12/1971, Piaristischenkirche, Vídeň. TT: 64:00. Obraz. formát: NTSC/4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo – DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 00440 073 4081 (Universal Music).
Dnes již historický záznam umění jednoho z největších dirigentů 20. století Karla Böhma je pozoruhodnou sondou do jeho interpretačního mistrovství. Böhm patřil k nejzasvěcenějším vykladačům Mozartova díla a na čem lépe demonstrovat jeho nenapodobitelný přístup k pojetí této hudby než právě na slavném Requiem ? Mozart jej nedokončil, je jeho poslední skladbou, přesto se stalo vzorem pro velké smuteční mše psané po více než celé další 19. století. Tvůrčí vyzrálost skladatele, jenž cítil nezadržitelně se blížící konec své životní dráhy, naplňuje Requiem od prvních tragických tónů, přes vznešenost sborů až po mohutný závěr, dopracovaný již Mozartovým žákem a přítelem F. X. Süssmayerem. Dirigent svým sugestivním gestem koncentroval výraz sólistů, sboru i orchestru do zcela jednoznačného pojetí myšlenek Mozarta skladatele i Mozarta člověka. Silná výpověď je natolik sdělná a dirigentem uchopená, že nemůže neoslovit i posluchače méně zasvěceného. Ostatně části Requiem znají přinejmenším ti, kteří shlédli Formanův film Amadeus v původní či upravené verzi. Karl Böhm dává tomuto dílu vyznít v celé monumentalitě, tragice, ale i líbeznosti. Všechny detaily propracoval nejen se sólisty – zářivě čistým sopránem Gundula Janowitz , vznosným mezzosopránem Christa Ludwig , mladistvým tenorem Petera Schreiera a sytým basem Waltera Berryho , také barvy kvarteta sólistů jsou obdivuhodně skloubeny a chvíle, kdy všichni spojí své hlasy například v Benedictus , jsou úžasnou oslavou Boha i nesmrtelného skladatele. Sbor Vídeňské opery podává rovněž nadstandardní výkon. Smyčce Vídeňských symfoniků pod Böhmovýma rukama doslova svítí, dechy zaujmou krásou tónu a bezchybnou intonací. Obrazovou stránku je možno až na několik méně podstatných záběrů označit za značně moderní (snímek je z roku 1971!) a především výstižnou. Velmi působivé je například prolnutí pohledu do tváře dirigenta v úvodu Kyrie s pohledem do tváří sboristů, kteří neomylně reagují na jeho gesta. Zachycení umění velkého dirigenta a zpracování více než 30 let starého záznamu zcela unikátní technikou AMSI II pro převedení stereozáznamu do surroundové podoby je pro posluchače i diváka jak důležitým dokumentem, tak poučením. Je opravdu radost sledovat precizní propracovanost nastudování a pojetí stokrát slyšeného díla.
Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal
Stopáž: 64:00
Body: 5 z 6
