Orchestra Mozart, Claudio Abbado. Produkce: Michael Seberich. Text: A, N, F, I. Nahráno: live, v letech 2005 a 2006, Teatro Manzoni, Bologna, Auditorium Haydn, Bolzano, Teatro Comunale Ferrara. Vydáno: 2008. TT: 72:54, 74:12. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon, edice Archiv Produktion 477 7598 (Universal Music).
Každá nová nahrávka dirigenta Claudia Abbada představuje mimořádnou událost. Především je celý hudební svět šťastný, že navzdory těžké nemoci, s níž umělec zápasil, je jeho životní elán neposkvrněný a nadále obdivuhodně činorodý. Po jejím úspěšném zdolání soustředil Claudio Abbado své aktivity na oblast mladých umělců, jež sám před lety vedl ve zvláštních špičkových souborech. Ti naopak zažívají s touto charismatickou tvůrčí osobností další mimořádné počiny. Vydavatelství Deutsche Grammophon už například nabídlo jedinečné nahrávky pořízené při koncertech Lucernského festivalového orchestru. Sledovat umělecký vývoj Claudia Abbada znamená mapovat jeho zajímavé a pro nás velmi vzrušující metamorfózy, jejichž plody přinesla zvláště devadesátá léta minulého století. Karajanem vychovaní Berlínští filharmonikové, příznační svými velkorysými plochami s impozantními vrcholy, změnili za Abbadovy éry tento celým světem obdivovaný atribut zcela zásadně a obdařili světovou scénu hodnotami stejně mimořádnými, udivujícími svou progresivitou. O Abbadovi je známo, že odmítal takzvanou autentickou interpretaci. Avšak své jasné „ne“ nevyslovil demagogicky, nýbrž svůj vlastní názor, ve své progresivitě velmi překvapující a nečekaný, demonstroval novými počiny! Řadu zásadních prvků vyplývajících z oné „autentičnosti“ totiž infikoval do orchestrů s novodobými instrumenty, v prvé řadě do Berlínských filharmoniků (umožnila mu to i tamější velká generační obměna). Přišel komplet Beethovenových symfonií a po Abbadově odchodu z Berlína i nahrávky se zmíněnými kolektivy vyrostlými z někdejších orchestrů mládeže. Výběr Mozartových symfonií (jde o živé záznamy koncertů v Itálii) je další Abbadovou nádhernou lekcí novodobé interpretace starší tvorby s ohledy na základní poznatky, jež přinesla její novodobá studia. Mozart Orchestra je kolektiv mladých progresivně cítících instrumentalistů, podobné mentality a stylu jako je už zavedený Evropský komorní orchestr či Mahlerův komorní orchestr. V případě nové Abbadovy nahrávky vybraných Mozartových symfonií s Mozart Orchestra se o tom nejideálněji přesvědčíme konfrontací – například se starším berlínským kompletem Böhmovým. Předesílám, že nelze v žádném případě podceňovat či dokonce upozaďovat Böhma, jak se často stává! Osobně stavím obě koncepce rovnocenně! Böhm vyzařuje kázní, dokonalým stylovým uchopením a úchvatnou zvukovostí. Jeho pojetí je klidnější, umírněnější a v oné samozřejmosti budí respekt! Je ale rovněž plné kontrastů a příjemných změn, ba dokonce gagů. Abbado více odpovídá vitalitě naší doby a je neobyčejně tvůrčí. Jeho instrumentalisté hrají jako o život, sympaticky nás tím strhnou už v prvních taktech. Abbadův svérázný názor přijímáme takřka bezvýhradně. Jeho Mozart je nápaditý svými detaily, předkládanými s takovým důrazem mnohdy zcela poprvé. Na druhé straně jsou méně zdůrazňovány prostředky po léta vžité. Někdy je to možná i trochu škoda (například potlačení parádního sóla horen před závěrem 29. symfonie). Při konfrontaci pociťuji určité problémy v některých místech Jupitera. Například v 1. větě Abbado naprosto opouští vznešenost, jíž je tato věta – ať chceme či ne – přímo nabita, zatímco u Böhma – ovšem neokázale a tím více přesvědčivě – přímo září! Rovněž diskutabilně se jeví otevření všech repetic, zvláště v Pražské a Jupiterovi – z hlediska stylového jistě správné, vzhledem k celkovému spádu však nekonečné, velmi zdlouhavé a pro udržení napětí i při takovéto mistrovské interpretaci na hranici možností!
V každém případě ale vítáme Abbadova Mozarta v jeho mladickém nasazení, rozvernosti, obdivuhodně propracovaném tvaru, v němž i každý zdánlivě odlehčující až ležérně působící prvek je dokonale promyšlený a mistrovsky realizovaný. Jedná se skutečně o událost ve světě hudebních nosičů, jež jistě vstoupí – podobně jako Böhmova nahrávka – do historie!
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
