Michael Wollny – klavír, Eva Kruse – kontrabas, Eric Schaefer – bicí. Nahráno: červenec 2010, Salzau, Německo. Vydáno 2010. TT: 47:28. 1 CD ACT 9668-2 (distribuce 2HP Production).
Klavírista Michael Wollny je ve svém rodném Německu navzdory svému věku (ročník 1978) již poměrně známou osobností. Tisk, a to nejen německý, ho za jeho dosavadní tvorbu značně velebí. Dosti pochvalně se o něm vyjadřuje například známý evropský jazzový kritik Stuart Nicholson. Wollny je považován za jednoho z klíčových tahounů nové generace německého jazzu a slibný klavíristický talent let příštích. Ačkoliv má na svém kontě již řadu oceňovaných nahrávek a prestižních evropských cen, není v českém prostředí příliš znám.
Trio s tajuplným názvem [em] založil Wollny v roce 2002 se stejně fundovanými spoluhráči, Evou Kruse na kontrabas a Ericem Schaeferem na bicí. Kapela svým originálním a avantgardním přístupem k tradičnímu triovému formátu vzbudila rychle poprask na evropské scéně. V jejich přístupu bylo možné identifikovat podobné principy tvorby a zvukovost jako například u E.S.T. nebo The Bad Plus, postupem času si ale formace našla vlastní, a to dosti osobitý sound. Následovala pozvání na významné festivalové přehlídky (Jazz Baltica, North Sea Jazz, Montreal atp.) a spousta ocenění (mj. Ronnie Scott’s Jazz Award).
Aktuální nahrávka [em] LIVE je již čtvrtou společnou deskou této kapely a ukazuje především vysokou míru sehranosti a empatie tří rovnocenných spoluhráčů. Z nahrávky je patrný výrazný kapelový duch. Jistě, všichni tři muzikanti jsou individuality, ale dohromady vytváří daleko vyšší kvalitu. Ze společného projevu je patrná absence jednoznačného kapelníka, což je jinak pro klavírní tria stále netypická věc. Dalším typickým atributem je snaha vytvářet kolektivní improvizované plochy rezignující na individuální sólové výkony jednotlivých spoluhráčů v tradičním smyslu. Jde se zde za čistou a ryzí hudbou. Jejich úspěšný debut z roku 2005 Call it [em] předznamenal tento koncept a recenzovaná nahrávka demonstruje, jak po pětileté soustavné práci zní trio naživo. Jedná se totiž o kompletní záznam z loňského festivalu Jazz Baltica v Salzau, kde kapela vystoupila na hlavním pódiu.
Album zachycuje čtyři starší skladby nahrané již ve studiové podobě na předchozích deskách, ovšem zde s novou svěží energií. Šest kompozic je zcela nových, přičemž většinu titulů zkomponoval netradičně bubeník Eric Schaefer, což je patrné i z jejich výrazné a jadrné rytmičnosti. Skladby postrádají výraznější melodická témata, spíše se zde postupně rozvíjí fundamentální nálada, pracuje se s témbry, nečekaně se mění tempa a způsob doprovodu. V klavíru je častý figurativní doprovod až s názvuky reichovského minimalismu, jindy zase plné akordy s barevnou funkcí či v expresivnějších pasážích útržkovité staccatové frázování. Wollny se nebojí experimentovat, ve skladbě Phlegma Phighter hraje na struny uvnitř klavíru, v Sov Lilla Alma má některé struny přidušené dusítky. Ve skladbě Kiyoshi zase zaujme Eva Kruse využitím smyčcové techniky a flažoletů, vše ve prospěch zadumané zvukovosti. Bubeník Eric Schaefer často mění doprovod, je pořád ve střehu a stále vymýšlí nové a nové kousky.
Celá deska je dosti experimentální, témbrově zajímavá. Jsou zde v rovnováze zastoupeny části prokomponované i kolektivně improvizované. Tvorba německého tria [em] je poměrně originální a rozpoznatelná. Dalo by se říci, že za dobu své krátké existence si už trio vybudovalo svůj svébytný zvuk. Je potěšitelné zjištění, že i u našich německých sousedů vzniká nová generace jazzmanů, která sebevědomě ukazuje, že evropský jazz je stále živá a perspektivní hudební platforma.
Body: 4 z 6
