(Long, Yi, Sheng, Gan-ru, Fung, Liang, Wen-chung, Dun)
Ying Quartet: Timothy Ying, Janet Ying – housle, Philip Ying – viola, David Ying – violoncello. Produkce: Thomas C. Moore. Text: A. Nahráno: 5/2007, Rosch Hall, State University of New York at Freedonia. Vydáno: 2008. TT: 64:59. DDD. 1 CD Telarc CD 80690 (distribuce Classic).
Kvarteto Ying je rodinné kvarteto – všichni čtyři jeho členové jsou sourozenci, u druhých houslí je žena, ostatní Yingovi jsou muži. Soubor působí od roku 1992, kdy je sourozenci Yingovi založili v Chicagu. Nahrávka se jmenuje Dim sum – což znamená způsob servírování lehkého občerstvení k čaji. Doslova to je „nabídka k uspokojení vašeho srdce“ a na nahrávce to v přeneseném významu znamená výběr z kvartetních skladeb osmi čínských skladatelů 20. a 21. století. Nejpočetněji jsou zastoupeni hudební tvůrci z generace narozené v 50. letech, dva autoři jsou z generace o dvacet let mladší a Chou Wen-chung se narodil v roce 1923 – je to nestor čínské současné hudby, svou tvorbou se snaží propojit západní a východní hudební kulturu a právě tuto tendenci si kvarteto vytklo jako dramaturgickou vizi nahrávky a z Chou Wen-chungovy tvorby vybralo na titul dvě skladby (Leggeriezza a Larghetto nostalgico ). Celkově řečeno: cédéčko obsahuje nevšední, poutavou, krásnou hudbu. Nevšedním způsobem pojednává model smyčcového kvarteta Zhou Long ve skladbě Píseň čch-inu – čch-in je starý čínský sedmistrunný nástroj, něco jako citera, v čínské hudební kultuře má významnou pozici – existují stovky technik hry na tento nástroj včetně multifoniků. Zhou Long spojuje evropskou klasickou představu čtyř nástrojů zastupujících čtyři hlasové polohy a hrajících legato (smyčcem) ve vícehlasé souhře s představou jediného drnkacího šestnáctistrunného nástroje, na který hrají nebo mohou hrát současně čtyři lidé. Podobně „materiálová“, ale přeneseně kulturně srovnávací je skladba Vivian Fung Pizzicato pro smyčcové kvarteto – skladatelka v ní hledá styčné „plochy“ mezi zvukovými možnostmi nástrojů smyčcového kvarteta a starých čínských a asijských hudebních nástrojů jako čch-in, pipa nebo gamelan. Takže hudebníci – například – nehrají jen na struny, ale i na dřevo nástrojů. Většina hudby na disku je projekcí různých kombinací techniky a gestiky tradiční čínské hudby se západní kvartetní (vážnohudební) tradicí. Ve zvuku je to hudba pozoruhodně moderní – přitom v kontextu západní hudební kultury se o hudební moderně mluví obvykle s ostychem nebo nedůvěrou jako o hudbě málo srozumitelné a málo sdělné. Hudba na této nahrávce zní místy neobyčejně avantgardně – a přitom pocit nesrozumitelnosti nebo nudy u ní nevzniká. Pravděpodobně proto, že ji vnímáme jako exotickou – autoři všech zařazených skladeb se nesnaží vzdát se nebo se vzdálit od svých hudebně-kulturních kořenů. Používají pentatoniku, v práci s hudebně-zvukovým materiálem jdou do detailů, které nejsme s to kulturně obsáhnout, ale slyšíme, jak jsou tyto postupy blízké třeba současným spektralistům. Většina skladeb má také mimohudební oporu v něčem, co bychom mohli nazvat „programem“ – kupodivu tady ale tato „mimohudební kotva“ hudbu nedevalvuje nebo nezavádí, jak to často bývá u hudby evropské. Atraktivitu exotiky má ostatně i sám „program“ některých skladeb – například Bright Sheng se ve suitě Ztichlý chrám odvolává na svou dávnou návštěvu opuštěného buddhistického chrámu na severozápadě Číny nebo skladatelka Chen Yi se v kompozici Shuo („zasvěcení“) snaží evokovat energii zpěvů a tanců lidových slavností některých horských regionů. Všechny skladby na nahrávce mi připadají zajímavé, ať už je to kvartet od Ge Gan-rua, který je údajně prvním čínským avantgardním skladatelem, kteréžto zařazení si vysloužil proto, že experimentuje s nástrojovou technikou (ale i on ctí a zachovává základní rysy tradiční čínské hudby), skladba Gobi Gloria od Lei Lianga, který se uchyluje k mongolské hudební idiomatice, nebo tři krátké skladby od misionáře čínské hudební kultury Tan Duna. Nahrávka se mi nejen líbí, ale mám z ní radost.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
