Publikace Zdeněk Fibich a český koncertní melodram autorky PhDr.Věry Šustíkové, Ph.D. reaguje na novou vlnu oživení zájmu o koncertní melodram. Jedná se o první publikaci vydanou na českém trhu, která podává ucelený pohled na vývoj melodramu v Evropě od jeho počátků až po vznik koncertního melodramu jako samostatného žánru a přes podrobně zkoumaná zakladatelská díla české tradice dotahuje přehled českého koncertního melodramu až do současnosti. Jak autorka uvádí: „problematika koncertního melodramu je značně mnohotvárná.“ PhDr. Šustíková, Ph.D. působí v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Jako hudební vědkyně a bohemistka, ale také dramaturgyně a režisérka melodramů zužitkovává své odborné znalosti i dlouholeté zkušenosti a ve své práci se dotýká více oborů: literární věda, divadelní věda, historie, estetika a další. Dílo tak přináší hlediska hned několika vědních disciplín, čímž značně objasňuje problematiku tohoto specifického oboru.
Po uvedení do okruhu bádání a definování pramenné základny pisatelka pojednává o melodramu jako uměleckém druhu. Vymezuje pojem melodram, přičemž jde o úkol nelehký. Z výzkumu autorky vyplývá, že se tímto pojmem od počátku označují díla často značně nesourodá, proto poukazuje na důležitost vymezení předmětu zájmu, a to i s jeho historickou proměnlivostí. Od druhových osobitostí melodramu plynule přechází ke koncertnímu melodramu jakožto samostatnému žánru. Publikace přináší historický obraz koncertního melodramu v Evropě v 18. – 19. století. Dotýká se děl, která jsou určující pro vývojovou linii evropského melodramu v českých zemích a v Evropě vůbec.
Mimořádnou pozornost autorka věnuje melodramatickému dílu Zdeňka Fibicha. Na příkladu jeho šesti koncertních melodramů ukazuje podrobně všechny stránky melodramatické problematiky. Pojednává o okolnostech vzniku jednotlivých melodramů, o osobnostních předpokladech skladatele pro tvorbu tohoto specifického žánru, i o výběru literárních předloh a jejich kvalitách vzhledem k melodramatické zpracování. Samotná analýza Fibichových koncertních melodramů není jen popisem děl. Neomezuje se na opakování již známých poznatků ze zkoumání o Zdeňkovi Fibichovi. Přináší nové pohledy, o čemž svědčí i bohatá pramenná základna publikace. Pisatelka zároveň přirozeně vplouvá do problematiky interpretace těchto děl. Zde se ukazují její mnohaleté zkušenosti: je autorkou všestranně koncipovaného projektu „Oživení koncertního melodramu“ z roku 2 000, který zahrnuje část vědeckou, pedagogickou i uměleckou (viz Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramu a Mezinárodní festival koncertního melodramu Praha), v jehož rámci se velmi aktivně zabývá dramaturgií a režii tohoto žánru a má zkušenosti i s jeho ediční problematikou.
Dr. Šustíková se také snaží objektivně posoudit místo Fibichových koncertních melodramů v celoevropském kontextu a srovnává je s významnými zahraničními díly. Nevyhýbá se ani kritickému hodnocení dosavadní fibichovské literatury, pokud se dotkla i tohoto žánru. Poskytuje tak širokou základnu poznatků pro všechny, kteří se interpretací a zkoumáním melodramu chtějí zaobírat.
Poslední část monografie nabízí přehled dalších generací skladatelů melodramu: od žáků a následovníků Zdeňka Fibicha až po současné oživení koncertního melodramu v české kultuře. Velmi cenným pramenem poznání je také přiložený první soupis celkem 968 českých melodramatických titulů, které se do současnosti podařilo autorce evidovat. Monografie tak dává veřejnosti do rukou podrobný seznam existujících děl, který je jistě cennou pomůckou a nepochybně inspirací při hledání nových impulzů pro tvořivou práci s melodramem.
Melodram představuje velmi přitažlivý prostředek, jak hudbě porozumět. Spojení mluveného slova a hudby vytváří atmosféru, v níž se estetický dojem ještě více umocňuje. Monografie Věry Šustíkové představuje nejenom hlubokou vědeckou sondu do dané problematiky v oblasti teoretické, ale také odkrývá praktickou rovinu. Odhaluje hloubku dané problematiky a naznačuje, že jde o téma aktuální nejenom na akademické půdě, ale rovněž při výuce melodramu na uměleckých školách či v současném koncertním životě. Také tato skutečnost, hledání dalšího směřování melodramu v hudebně – vzdělávacím životě a v životě vůbec, dává publikaci nádech atraktivity a hlavně ryzosti. V tom vidím přínos i samotné publikace.
Autorka recenze působí na Katedře hudební výchovy, PedF KU v Praze
