„Marie, panno přečistá, rodičko Boha Slova. Zdrávas nevěsto panenská!“ Malebná, poklidná melodie církevního hymnu z přelomu 19. a 20. století se linula do posledního místa zaplněnou pravoslavnou katedrálou sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Tomu, kdo se o pravoslavnou hudbu zajímá, to nebyla melodie neznámá. Píseň, kterou složil významný řecký novodobý světec Nektarios Eginský, obletěla bez nadsázky celý pravoslavný svět. Dočkala se překladu do několika jazyků včetně esperanta, ale čeští pravoslavní věřící ji ve své rodné řeči paradoxně dosud slyšet nemohli. Změnu přinesl až koncert „Pocta Miroslavu Košlerovi“, který v rámci festivalu Archaion Kallos proběhl v pondělí 7. října. Právě na něm se oficiálně poprvé veřejnosti představil český překlad, o který se postaral Jakub Jiří Jukl.
Není náhodou, že česká verze hymnu Agni Parthene zazněla právě na tomto koncertu. Legenda českého sbormistrovství Miroslav Košler, jenž zemřel před třemi lety, miloval pravoslavnou hudbu, a dokonce jako první Čech vyučoval řemeslo řízení pravoslavných sborů řecké sbormistry Maria Christou (ředitele festivalu Archaion Kallos) a Solona Kladase. Zároveň vydal album s pravoslavnou duchovní hudbou Spasi Bože a vybrané skladby z něj mohli návštěvníci slyšet také na letošním ročníku festivalu Archaion Kallos.
Na koncertě „Pocta Miroslavu Košlerovi“ vystoupili Pražský smíšený sbor se sbormistrem Jiřím Petrdlíkem, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Ondřeje Kunovského, Philokallia Ensemble a Sbor chrámu sv. Cyrila a Metoděje, jejichž uměleckým vedoucím je Marios Christou a které jako host dirigoval i Pavel Trojan jr. Před publikum se s úspěchem postavili rovněž mladí zpěváci, nebo spíš zpěváčci z Dětského sboru Cyrilo-metodějské školy pod vedením Larissy Sakviny.
Nejautentičtějším prostředím pro duchovní hudbu je bohoslužba. Proto součástí festivalu bývá i svatá liturgie. Tu v neděli 6. října dopoledne doprovodil tzv. znamennyj raspěv a raná ruská polyfonie v podání Pražského mužského komorního sboru pod vedením Alexeje Klepsina. Bohoslužebné modlitby prolínané starobylými nápěvy získaly rozměr, který se jen těžko dá vyjádřit slovy.
Na nedělní dopolední liturgii navázal večerní koncert „Klenoty ruské duchovní hudby“, jenž posluchačům nabídl liturgické skladby z per S. Rachmaninova, A. Kastalského a P. Česnokova, a to prostřednictvím Pražských pěvců a jejich sbormistra Stanislava Mistra. S velkým ohlasem se setkala česká premiéra písně Tebe pojem od skladatele A. V. Nikolského.
Další výrazný koncert proběhl ve čtvrtek 10. října. Při něm se zmíněná pravoslavná katedrála rozezněla skladbami Bohuslava Martinů. Koncert „Byzantská hudba Bohuslava Martinů“, konaný u příležitosti 60. výročí zesnutí tohoto významného skladatele, navázal na úspěch obdobného koncertu, který se v rámci Archaion Kallos odehrál před dvěma roky. Tenkrát se veřejnost poprvé dozvěděla o rukopisu, jenž vnesl nové světlo do vnímání tvorby Bohuslava Martinů. Ten se ve své opeře Řecké pašije nechal inspirovat byzantskými hymny. Jejich originální verzi zazpíval přední řecký protopsaltis Grigorios Anastasiou. To, jak je Martinů upravil, posluchači slyšeli díky souboru Piccolo coro řízeným Markem Valáškem. Spojení starého, původního s novým, upraveným byla neskutečným zážitkem.
Festival se tradičně završil v Galerii HAMU vystoupením inspirujícím se v hesychasmu, tedy v hlubokém modlitebním rozpoložení, v němž důležitou roli hraje ticho. Nevšední kombinace instrumentální hudby a live electoronics vycházející z pravoslavné spirituality v příjemně potemnělém sále nabídla další světovou premiéru. Se svými zvukovými intervencemi se při ní představil skladatel Michal Rataj.
Archaion Kallos nejsou jen krásné hudební tóny, ale i výstava ikon či muzikologické přednášky. Festival tak vhodně dokresluje podzimní atmosféru, kdy se příroda připravuje k zimnímu klidu a prodlužující se večery vybízí k rozjímání.
