Od druhého kola pražskojarní soutěže, do kterého bylo z původních 142 přihlášených soutěžících nakonec vybráno pouhých 10 pianistů, se pro mne sledování soutěžních streamů stalo adrenalinovou záležitostí. Oněch deset soutěžících – sedm Korejců, jedna Japonka a dva Češi – podalo ve druhém kole tak neuvěřitelně vyrovnaný výkon, že bych opravdu nechtěl být v kůži porotců a vybírat do semifinále pět nejlepších. Je zajímavé, že v semifinálovém kole (jež proběhlo v kostele sv. Vavřince 12. května 2021) se výkony soutěžících pozoruhodně diferencovaly. Klavíristé se totiž tentokrát museli představit ne jako sólisté, ale jako komorní hráči, a to v jednom ze tří nejslavnějších romantických klavírních kvintetů: buď v Schumannově Es dur op. 44 nebo v Brahmsově f moll op. 34 nebo ve Dvořákově A dur op. 81. Se semifinálovými pianisty spoluúčinkovalo výborné Zemlinského kvarteto.
Vojtěch Trubač, první z pětice soutěžících, si jako jediný vybral Brahmse. Předvedl velmi kvalitní a ukázněný výkon, ale jak se později ukázalo, na postup do finále to nestačilo. Přesto umělec vzbudil pozornost poroty natolik, že mu udělila čestné uznání. Oba Korejci – Jaeyoung Lee a Dongha Lee (z nichž první si zvolil Schumanna a druhý Dvořáka) i Japonka Mari Kawakami (která si vybrala Schumanna) hráli s obdivuhodným entusiasmem, ale všichni tři zjevně vnímali svůj part spíš jako součást klavírního koncertu a snažili se co nejvíc uplatnit svou nástrojovou virtuozitu. Obrovským překvapením večera byl nejmladší semifinalista, třiadvacetiletý Matouš Zukal, student Ivo Kahánka na pražské HAMU. Matouš se ve Dvořákově Kvintetu předvedl jako rozený komorní hráč. Jeho hra byla senzitivní, poetická, jemně probarvená, přičemž klavírista neměl – na rozdíl od Korejců a Japonky – ani trochu zapotřebí stavět na odiv svou skvělou, lehkou prstovou techniku. Matouš naprosto samozřejmě postoupil do finále a spolu s ním oba Korejci: Jaeyoung Lee a Dongha Lee.
Finále pražskojarní soutěže se odehrálo 14. května 2021 ve Dvořákově síni Rudolfina. Přestože i tento koncert se musel nakonec obejít bez publika, udělali pořadatelé vše pro to, aby večeru dodali slavnostní lesk i punc výjimečnosti. Klavíristé měli pro své finálové vystoupení na výběr jeden z pěti proslulých klavírních koncertů: Beethovenův č. 4 G dur op. 58, Čajkovského b moll op. 23, Dvořákův g moll op. 33, Chopinův č. 1 e moll op. 11 a Rachmaninovův č. 2 c moll op. 18. Se soutěžícími spolupracoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, vedený mladým dirigentem Markem Šedivým.
Jako první vystoupil Matouš Zukal s Beethovenovým „čtvrtým“, po něm Jaeyoung Lee s Čajkovským a na závěr Dongha Lee, opět s Beethovenem. Všichni tři klavíristé suverénně prokázali, že byli do finále vybráni naprosto oprávněně. Všichni hráli skvěle, a přitom každý jinak. O jejich vynikající technice netřeba mluvit, ta se zdála být u všech samozřejmostí. Matouš Zukal okouzlil už od prvních tónů svěžím, zářivým pojetím, osobitostí i citem pro lyriku – jeho hra nejspíš evokovala mladé jiskřivé víno. Jaeyoung Lee doslova strhl posluchače svou neuvěřitelnou vitalitou a oslňující velkou technikou, kterou dokázal uplatnit všude, kde to jen trochu šlo. Poslední soutěžící, Dongha Lee, měl Beethovena zjevně dlouhodobě zažitého a hrál ho s očividným nadhledem. A pokud jsem hru Matouše Zukala přirovnal k mladému vínu, pak Dongha Lee připomínal víno vyzrálé a ve všech složkách vyvážené.
Být nezávislým porotcem, určitě bych musel udělit tři první ceny. Ale pravidla pražskojarní soutěže to nedovolují – první cena smí být pouze jedna jediná. Porota to nakonec vyřešila šalamounsky: první cenu získal Dongha Lee, třetí cena nebyla udělena, zato byly uděleny dvě ceny druhé. Ex aequo se o ni podělili Matouš Zukal a Jaeyoung Lee. Dongha Lee si nakonec odnesl navíc Cenu hlavního města Prahy pro nejlepšího laureáta, Cenu nadace Český hudební fond za nejlepší provedení povinné skladby Hra od Jana Vöröšové a Cenu Rudolfa Firkušného pro nejlepšího laureáta. Matouš Zukal obdržel Cenu nadace Gideona Kleina pro nejúspěšnějšího českého účastníka v celé soutěži.
