Od roku 1991 se ČR účastní velkolepé celoevropské akce, nazvané Dny evropského dědictví. V jejím rámci se u nás každoročně v první polovině září otevírají dveře stovek památkových objektů (letos jich bylo přes tisíc), přičemž zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že se mnohdy jedná o památky, které nebývají veřejnosti běžně přístupné. Přestože si v těchto „památkových“ dnech přijdou na své především ti, kdo mají rádi výtvarné umění anebo se zabývají historií, lecjaké zajímavé překvapení mohou zažít i milovníci hudby.
Rádi s manželkou využíváme téhle možnosti vidět to, co se běžně k vidění nenabízí, a tak jsme v sobotu 6. září odpoledne vyrazili za pražskými pamětihodnostmi. Z více než sedmi desítek zpřístupněných pražských objektů bylo opravdu těžké si vybrat, ale nakonec jsme svou procházku začali v „utajené“ zahradě za Loretou. Odtud se nám nabídl neobvyklý pohled na loretánský kostel Narození Páně zezadu a především pak ještě neobvyklejší výhled na střechu věže kostela sv. Jana Nepomuckého na Novém Světě. Jako příjemné hudební občerstvení nám k naší procházce zahradou zacinkala loretánská zvonkohra mariánskou píseň „Tisíckrát pozdravujem Tebe“.
Další cesta nás vedla k nově zrekonstruované barokní kapli sv. Barbory, která je zabudovaná do vnější strany zdi Loretánské zahrady. Kaple nic hudebního nenabízí, ale otrlejší povahy se mohou pokochat drastickými výjevy z pověsti o loupežnických bratrech Chlévcových, zachycenými detailně na Reinerově fresce uvnitř kaple.
A od kaple už jsme zvědavě zamířili ke kostelu sv. Benedikta, který stojí na Hradčanském náměstí, jen pár kroků pod Loretou. Protože se jedná o kostel klášterní, bývá veřejnosti přístupný pouze v době ranních bohoslužeb. Jeho nejproslulejší pamětihodností je zázračná mumie Matky Elekty, oblečená do řádového hábitu karmelitek a sedící v křesle ve výklenku napravo od hlavního oltáře. Příliš veselá podívaná to není, a tak je lepší otočit se od hlavního oltáře na druhou stranu kostela – k varhanní kruchtě. Varhany z počátku 18. století, které na ní stojí, se řadí k nejvzácnějším objektům kostelního vybavení. Z jejich působivé sochařské výzdoby nejvíc zaujmou dva rozkošní mouřenínové, údajně z dílny Jana Brokoffa.
Od Brokoffových mouřenínů jsme spěchali do kostela sv. Štěpána na Novém Městě, kde jsme chtěli v pět hodin stihnout poslední komentovanou prohlídku (kostel je jinak přístupný pouze při nedělních dopoledních bohoslužbách). Očekávali jsme, že před kostelem bude stát fronta zájemců, ale ukázalo se, že jsme byli sami, teprve později se k nám připojily tři uměnímilovné dámy. Mladý průvodce, který se nás ujal, nás opravdu nadchnul. Jeho výklad byl poutavý, živý, vtipný a jazykově nesmírně kultivovaný. Byla opravdu radost ho poslouchat. V první půlhodině se zaměřil na pozoruhodnou historii kostela, založeného samotným Karlem IV., a mj. také připomenul, že právě v tomto kostele se odehrály dvě významné „hudební“ svatby: 29. srpna 1849 si tu vzal Bedřich Smetana Katynku Kolářovou a 17. listopadu 1898 Josef Suk Otilku Dvořákovou. Po podrobné prohlídce bohatě vybaveného kostelního interiéru nás pan průvodce dovedl na kůr a celou následující půlhodinu zasvětil místním varhanám, cennému nástroji z konce 19. století, pocházejícímu z krnovského závodu bratří Riegerů.
Běžný smrtelník se na varhanní kůr dostane jen zřídkakdy, a tak jsme všichni se zájmem naslouchali neobyčejně zasvěcenému povídání o historii svatoštěpánských varhan, o tom, jak varhany vůbec fungují, co jsou to varhanní rejstříky a jak znějí, jaké výhody a nevýhody přinášejí hráčům varhany mechanické, pneumatické a elektrické, ba dokonce jsme mohli nahlédnout i do vnitřku varhanních skříní. Pan průvodce ovšem nejenže znal varhany do nejmenších podrobností, ale předvedl také, že na ně umí výborně hrát. Prohlídka kostela sv. Štěpána se díky němu stala zlatým hřebem celého našeho „památkového“ odpoledne a pochopitelně jsme se zajímali, kdože nás to tak skvěle po sv. Štěpánovi provázel. Onen mladý muž se jmenuje Lukáš Kopenec, a není to kupodivu ani dějepisec, ani kunsthistorik, ani profesionální hudebník, ale absolvent matematicko-fyzikální fakulty UK, odborník na informatiku a člověk s neuvěřitelně širokým spektrem zájmů, mezi něž patří obory tak různorodé jako je architektura, letadla, literatura, varhany, zpěv, tanec a divadlo. Bude-li provázet po kostele i při některém z příštích Dnů evropského dědictví, doporučuji všem, kdo chtějí zažít něco hezkého a neobvyklého, aby si nenechali prohlídku sv. Štěpána a jeho varhan ujít.
