Když byl v roce 2016 založen Nadační fond Magdaleny Kožené s cílem podpořit, upevnit a zviditelnit unikátní systém českého uměleckého školství, začali jeho strůjci současně přemýšlet, jak přispět růstu mimořádně talentovaných dětí, které základní umělecké školy navštěvují. Výsledkem byl vznik programu MenaART. Na jeho počátku stála dvě motta: „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní“ a „Za každým výjimečným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog“. V průběhu února se v rámci jeho druhého ročníku setkali v Praze studenti a jejich mentoři – špičky svých oborů. V letošním školním roce se viděli již potřetí.
Zakládající členka správní rady Nadačního fondu Magdaleny Kožené Dana Syrová vidí cíl MenARTu vedle podpory talentů i v posílení sebevědomí samotných základních uměleckých škol (ZUŠ): „Uvědomí si, že jsou záchytnou sítí pro talenty a že v tom hrají nezastupitelnou roli.“ V tomto školním roce probíhá druhý ročník, na konci března se uzavřel příjem přihlášek do ročníku následujícího. „MenART nabízí dvojici student ZUŠ – pedagog ZUŠ roční stipendium v rámci uceleného programu spolupráce s mentory – výraznými uměleckými osobnostmi,“ říká Dana Syrová a objasňuje důvody, proč učitel a žák procházejí programem společně. Pro žáka je role jeho pedagoga klíčová, pro učitele je zase přínosné získat během jednoho školního roku zkušenosti, které pak využije ve svém dalším pedagogickém působení.
V letošním ročníku se role mentorů ujali – a většina z nich podruhé – Kateřina Kněžíková (zpěv), Ivo Kahánek (klavír), Jan Fišer (housle), Beata Hlavenková (skladba a improvizace), Radka Fišarová (muzikál), Alžběta Skálová (ilustrace a grafika), Michal Gabriel (sochařství), Viliam Dočolomanský (literárně dramatický obor) a Jan Kodet (tanec). Lektoři se setkají se svými svěřenci čtyřikrát v roce, jen první kroměřížské setkání trvá dva a půl dne.
Do programu MenART se sice mohou hlásit žáci ve věku od deseti let, ale Ivo Kahánek požádal o výjimku směrem dolů. Většinu dětí, jež se k němu hlásí, zná ze soutěží a ví, jak extrémně náročná je v současnosti hra na klavír. Kahánek není jen mimořádným umělcem, ale i zkušeným pedagogem. Okamžitě odhalí nejen slyšitelnou chybu ve hře žáka, ale i tu potenciální, která by se mohla projevit až posléze. Jeho poznámky se týkají techniky i výrazu, všímá si postavení ruky i napětí svalů.
Co si o MenARTu myslí Ivo Kahánek? „Český projekt základního uměleckého školství je unikátní. Unikátní ve smyslu plošného zušlechťování obyvatelstva hudbou. Jiná věc ovšem je, jak tento systém dokáže podchytit mimořádné nadané lidi, kteří mohou mít motivaci dále studovat a věnovat se hudbě profesionálně. Tento systém na to není stavěn, má trochu jiné priority. A MenART je vlastně protějšek tohoto plošného systému. Tím, že si až trochu bezohledně vyzobává ty nejlepší, klade na tyto talenty nároky, které jsou velmi vzdáleny běžné úrovni základních uměleckých škol. To ale není výčitka! Setkávám se tu s lidmi, s kterými mohu pracovat takřka na vysokoškolské úrovni, ale zároveň je těm dětem osm devět deset let! Souběh kvality a úrovně práce, který je veliký, s dětskou čistotou a nepřetvařováním se je veliký. Co je v pedagogickém vedení takto malých dětí asi nejtěžší, je vystihnout správně poměr mezi přirozenou hravostí, tím přirozeným talentem, a množstvím uložené práce. Když budeme od osmi let brát ty děti jako soutěžní koně a klást na ně velké nároky, budou soutěže vyhrávat, ale hrozí, že v patnácti vyhoří nebo se začnou přiklánět k jiným činnostem. A vystihnout tuhle rovnováhu mezi už nastupující profesionální prací a pořád ještě dětskou hravostí, aby motor skutečně akceleroval až po těch patnácti letech, je velmi těžké,“ upozorňuje Ivo Kahánek.
A jak vnímá MenART Beata Hlavenková? „Na MenARTu se mi líbí, že je tu tandem učitel-žák a je to spíš forma konzultace než striktní výuky. Navzájem si předáváme informace a zkušenosti, atmosféra je velmi inspirativní. Možná i svobodná atmosféra, ve které žijeme, napomáhá tomu, že děti ve zdánlivě nízkém věku se dokážou svobodně vyjadřovat. Snažím se je podpořit a ukázat jim, jak by se dalo postupovat ještě jinak, na základě jiné hudby. A také je formovat. Sebevědomí je velmi důležité, ale je třeba mluvit i o pokoře. A těchto témat se také snažím dotýkat.“
Co dodat k tomuto unikátnímu programu? Snad jen zdůraznit, s jakým zapálením do něj vstupují studenti, jejich učitelé i mentoři, kteří mu věnují svůj čas a své profesionální zkušenosti. Je třeba vidět i velkorysost partnerů a podporovatelů a v neposlední řadě osobnost Magdaleny Kožené, která svou osobností zaštítila podporu českého základního uměleckého školství.
Toto je pouze ukázka, kompletní článek čtěte v Harmonii 4/20, kterou jsme pro Vás mimořádně zpřístupnili zdarma.
