Francois Mitterrand a Helmut Kohl před třiceti lety společně stáli u nápadu vybudovat kulturní kanál, který propojí celou Evropu. Dnes díky téhle utopické myšlence můžeme sledovat přenosy oper z Paříže, Barcelony nebo Amsterdamu.
Jméno bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitterranda je u nás spjato především s rokem 1988, kdy zavítal na oficiální návštěvu do socialistického Československa. Kromě toho, že se jednalo o vůbec první návštěvu francouzské hlavy státu v českých zemích od roku 1918, vyvolala pozdvižení slavná snídaně s představiteli tuzemského disentu. Z Mitterrandovy strany šlo o výrazný akt sounáležitosti s tehdejšími odpůrci režimu. Cesta francouzského prezidenta patřila v té době mezi několik málo návštěv západních státníků v zemích východního bloku – o několik měsíců dříve do Československa zavítal za výrazně menší pozornosti německý spolkový kancléř Helmut Kohl. Oba dva přesvědčení Evropané se ve stejném roce také výrazně podíleli na tom, aby Francie a jedenáct spolkových zemí Německa podepsalo mezinárodní smlouvu o spolupráci, jejímž výsledkem bylo založení kulturního televizního kanálu ARTE, který dnes sleduje také čím dál víc Čechů.
Sedmdesát procent
A kde jinde mohlo jeho sídlo vzniknout než ve Štrasburku, historické metropoli Alsaska na levém břehu Rýna. Málokteré město má totiž takovou koncentraci evropských institucí na kilometr čtvereční. Sídlí tu Evropský parlament, Evropský soudní dvůr pro lidská práva nebo také Evropská nadace pro vědu. Koncept francouzsko-německého televizního média se ukázal jako velice dobře fungující – v květnu 1992 začala ARTE vysílat každý večer v sedm a o čtyři roky později už mohla rozjet celodenní vysílání. Nárůst provozu s sebou nesl i potřebu větších prostor, a tak se sídlo televize v roce 2003 přesunulo do nové budovy navržené speciálně pro ARTE německým architektem Hansem Struhkem. Ten spolu se svým týmem stojí za několika dalšími mediálními domy (SWR ve Stuttgartu nebo MDR v Lipsku), které se většinou nesou v duchu Struhkova motta Architektura v lidském měřítku, což znamená důraz na vzdušné proporce, prosklené stropy nebo dvorky plné zeleně, tedy příjemný prostor pro kreativní práci.
Postupem času začala ARTE nabízet bohatý obsah nejen na satelitu a skrze kabelové sítě, ale také online na svém webu, díky čemuž násobně vzrostla dostupnost i sledovanost. V roce 2015 potom za finanční podpory Evropské unie mohla stanice spustit výrobu titulků ve čtyřech dalších jazycích. Kromě originálního znění ve francouzštině a němčině (všechny pořady se vysílají v obou dvou jazykových variantách) tak mohou diváci shlédnout veškeré pořady s titulky v angličtině, španělštině, polštině anebo italštině. Díky tomu je dnes ARTE dostupná v rodném jazyce sedmdesáti procentům Evropanů, což je v porovnání s ostatními kulturními kanály, jako je třeba francouzská Medici.tv nebo německá 3sat, obrovské číslo. ARTE šla navíc tak daleko, že od loňského roku nabízí přehrání pořadů i offline, což znamená, že když si do svého mobilu stáhnete aplikaci ARTE, nemusíte být ani připojeni k internetu a můžete sledovat zásadní kulturní události současnosti. Třeba zahajovací večer letošního ročníku festivalu Aix-en-Provence, kde se o velký rozruch postaral slavný režisér Romeo Castelluci svým scénickým ztvárněním Mozartova Requiem.
Jak rozumět dnešnímu světu
Castelluciho Requiem vysílal Štrasburk v rámci úspěšně fungující série ARTE Concert, která pravidelně nabízí přenosy koncertů ze stěžejních evropských festivalů klasické hudby jako právě Aix-en-Provence, ale i z Lucernu, Salcburku, Bayreuthu a dalších. V loňské sezoně rozšířila stanice nabídku klasické hudby o přenosy oper – v programu nazvaném ARTE Opera Season spojila významné operní domy včetně Wiener Staatsoper, Royal Opera House nebo Opernhaus Zürich a začala vysílat přenosy vybraných titulů do celé Evropy. Pro začátek neměly přenosy vůbec špatnou sledovanost, každou operu vidělo v průměru 52 tisíc diváků.
Sledovanost v řádu desetitisíc ale není v rámci vysílacího schématu ARTE nijak zásadní číslo. Každý měsíc má stanice 85 milionů návštěv, z toho 16 milionů mimo Francii a Německo. Hlavní obsah tvoří filmy, jichž je ARTE buď hlavním producentem, nebo koproducentem, dokumenty o výtvarném umění, architektuře, historii nebo vědě či programy se sociální a politickou tematikou. O pořadech, které se věnují celospolečenským tématům, mluví prezident společnosti ARTE Peter Boudgoust jako o jednom ze způsobů, jak se orientovat v časech, ve kterých žijeme. Kromě dokumentů o migraci nebo klimatických změnách tvůrci těchto pořadů přibližují také například způsob, jakým fungují světová média a sociální sítě – a neberou si při tom servítky jako třeba v případě série mini dokumentů s názvem Čína, země cenzury. „V poslední době jsme se navíc začali soustředit na speciální programy pro pedagogy a studenty s názvem Educ’ARTE,“ říká Peter Boudgoust. „Jde o velice flexibilní prostředek, výrazně se zaměřujeme na historii 20. století, ale i na to, jak porozumět dnešnímu světu. Studenti a učitelé je můžou používat různou cestou, měnit, zkracovat nebo použít jen části tak, jak jim to vyhovuje. Teď jsme v úzké spolupráci s dvaceti různými školami v Německu, kde testujeme, jak nové programy fungují. Jde nám především o mladé lidi mezi 15. a 18. rokem. Chceme, aby se naučili rozpoznávat, samostatně přemýšlet. A máme zatím skvělé ohlasy. Navíc jde o zajímavý způsob, jak si zlepšit cizí jazyk.“
Štrasburská centrála má kromě svých „dceřiných“ stanic ARTE France a ARTE Deutschland ještě devět dalších evropských partnerů. Kromě rakouské ORF, polské TVP nebo italské RAI mezi ně patří od roku 2014 i Česká televize. „Jako evropský kanál se snažíme vytvářet mapu kulturní scény po celé Evropě,“ pokračuje Peter Boudgoust. „Od samého začátku považujeme technologický progres a digitální rozvoj za příležitost, jak přenášet kulturu, a proto se soustředíme na to, abychom dokázali šířit náš obsah ke stále většímu počtu lidí. Zároveň poskytujeme umělcům virtuální pódium. Ať už jde o operu nebo koncert, chceme je sdílet s ostatními.“ Bezbřehé možnosti virtuálního prostoru ale podle Boudgousta neznamenají, že by se vedení ARTE chtělo v budoucnu soustředit i na zámořské publikum nebo asijský trh, kde je evropská hudební tradice výhodným artiklem: „Naše mise není komerční. Nepodnikáme žádné marketingové kroky k tomu, abychom se dostali k asijskému publiku, i když víme, že by to nebylo vůbec nic složitého a že by tím obrovsky vzrostl rozpočet a dosah našeho vysílání. ARTE je z 95 % financována licenčními poplatky z Německa a Francie a tak by to mělo i zůstat. Chceme zkrátka sloužit evropskému divákovi.“
České stopy
V loňském roce měla u nás ARTE sledovanost v průměru kolem dvanácti tisíc návštěv měsíčně, letos stoupla na sedmnáct tisíc. Má na tom zásluhu i poměrně intenzivní propojení s ČT art. „Máme zavedený pravidelný program Jaro s ARTE a Podzim s ARTE. Každé pondělí po hlavním vysílacím čase dáváme jejich pořady, většinou dokumentární cykly o výtvarném umění, architektuře a podobně,“ říká ředitel ČT art Tomáš Motl. V rámci Podzimu s ARTE tak mohli diváci sledovat například dokument o kontroverzním světovém muzejním komplexu, nové pobočce francouzského Louvre ve Spojených arabských emirátech. „V rámci našeho relativně malého prostoru a kvalitních distributorů, kteří nabízí také koncerty nebo opery, je jedno pravidelné okno týdne věnované ARTE poměrně exkluzivní věc. To u nás žádný jiný partner nemá. ARTE má oproti ČT art asi stonásobný rozpočet, takže je jasné, že my jsme v našem partnerském vztahu ekonomicky úplně někde jinde. Intenzita spolupráce bude vždycky záležet na tom, co můžeme nabídnout my a co můžeme od nich naopak přijmout,“ dodává Tomáš Motl.
Do kategorie nabídek dobře zapadla třeba trilogie České televize Jan Hus, kterou ARTE koprodukovala a také zorganizovala její promítání přímo v Kostnici. Nebo Smetanův Dalibor z pražského Národního divadla. Jeho záznam pořídí pro ARTE tvůrčí skupina Jiřího Hubače a v březnu 2020 budou díky tomu mít možnost operní fanoušci napříč celou Evropou shlédnout Dalibora právě v rámci ARTE Opera Season. Národní divadlo se tím zařadí mezi třiadvacet evropských operních domů, které jsou do projektu zapojené. Sezonu zahájila v říjnu Pucciniho Turandot z barcelonského Gran Teatro del Liceu, v listopadu se vysílá amsterodamská inscenace Aus Licht, program sestavený z bezmála třicetihodinového monstr-opusu Karlheinze Stockhausena. Zajímavé tituly tak střídají výrazná jména interpretů a režisérů – Verdiho Falstaff z Hamburku v pojetí „násilníka“ Calixta Bieita, Janáčkův Zápisník zmizelého z Budapešti, drážďanský Don Carlo s Christianem Thielemannem a Annou Netrebko nebo Fidelio z Wiener Staatsoper pod taktovkou Tomáše Netopila.
A jak se do této společnosti dostal pražský Dalibor? Z pohledu ARTE jde o edukaci evropského diváka: „Dalibora zná v Evropě málokdo, jsme rádi, že tuhle operu můžeme dostat mezi širší publikum,“ říká mi ve štrasburském sídle koordinátor ARTE Opera Season Dominic Konrad. Ten byl kdysi i u vzniku webové platformy OperaVision, která funguje na podobném principu jako operní sezona ARTE. Jak název napovídá, OperaVision je zaměřená pouze na operní přenosy a nabízí divákům více bonusových materiálů. Fond Creative Europe, který platformu financuje, nadto nabízí divadlům náhradu více než poloviny nákladů, které jim pořízením záznamu vzniknou. Takovým způsobem se do světa dostala například překrásná inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky, které zahajovaly festival Janáček Brno 2018.
Přesto se některá evropská divadla začínají přiklánět k ARTE Opera Season. „Mnohá divadla jsou členy OperaVision i sezony ARTE, ale například finská nebo vídeňská opera přemýšlejí, že z OperaVision vystoupí. Chtějí být vidět a vědí, že ARTE jim to zajistí. Být její součástí je prestižní záležitost,“ říká Andrea Savane, projektová manažerka Národního divadla. „ARTE nás ke spolupráci oslovila později, ale my jsme se moc dlouho nerozmýšleli. Mají mnohonásobně vyšší sledovanost i pokud se bavíme jen o operních přenosech, nijak si to podle mě nekonkuruje. A kdybychom do budoucna měli i svoji vlastní streamovací platformu, bude to jedině dobře. Ale pořád platí, že kdo chce vidět zajímavý koncert, jde na ARTE, je to zajetá značka.“
Tento článek je součástí listopadové edice HARMONIE, kterou jsme pro vás pečlivě připravili. Podpořte nás a staňte se našimi milými předplatiteli.
