Do Xi‘anu, hlavního města provincie Shaanxi (neplést s provincií Shanxi, odkud právě odjíždíme), vyrážíme opět rychlovlakem. Jde vůbec o pohodlný způsob dopravy, rychlostí srovnatelný s leteckou dopravou, pokud k té přičtete cestu na letiště a z letiště i odbavovací procedury. Vlak je navíc prostorný, kontrola není tak přísná a co ocení především Číňané, můžete být neustále online! Máme vyzkoušeno, že Filharmonie Brno zabere se svými zavazadly a nástroji přibližně jeden celý vagon rychlovlaku, tak akorát, aby se do něj vešla i jedna sympatická rodinka s malým chlapečkem a jeho v rozkroku rozstřiženými kalhotami – tradiční to bezplenkovou metodou této země. Hustá a spolehlivá síť čínských rychlovlaků je vůbec úctyhodný počin. V roce 1997 byla vybudovaná první linka, pak se několik roků přemýšlelo, co s tím dále a od roku 2007 se začalo ve velkém. Dnes se dostanete rychlovlakem v Číně prakticky kamkoliv. I ten náš premiérový Hohhot se prý už v roce 2018 připojí. Nešlo to pochopitelně úplně hladce, v roce 2011 došlo k obrovské železniční havárii, při které zemřelo čtyřicet lidí, ale odsoudili za ní k trestu smrti ministra dopravy a jede se dále.
Sólistkou je někdejší zázračné dítě
Do Xi’anu ale míříme kvůli hudbě, nikoliv kvůli vláčkům, čeká nás zde koncert se světově proslulou houslistkou Sarah Chang, která má s Filharmonií Brno premiéru. Odehraje ve dvou reprízách Koncert pro housle a orchestr e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Sarah je Američanka, která se narodila rodičům původem z Jižní Koreje. Wray Armstrong, ředitel agentury, která naše čínské turné zajišťuje, ji objevil v osmi letech coby zázračně nadané dítě. Již o rok později hrála jako sólistka s newyorkskými filharmoniky či philadelphským orchestrem. Studovala hudbu stejně jako Tony Shen na Juilliard School v New Yorku, kterou absolvovala v roce 1999. Během posledních dvaceti let si mnohokrát vyzkoušela roli sólistky spolu s těmi největšími světovými orchestry.
Taková hvězda i její orchestr vyžadují dobré zacházení a toho je nám dopřáno vrchovatě. Jsme ubytování v xianském hotelu Hilton, jehož komfort překonává úroveň hotelu Pullman v Taiyuanu, který ovšem překvapil svým standardem i ve srovnání s vynikajícím Hiltonem v Pekingu. Co se týká střechy nad hlavou, je o nás postaráno královsky, snídaně jsou takový malý královský banket, po chodbách visí umělecká díla z dynastie Tang, a když přijedete do hotelu obyčejnou plechovou motorikšou, diví se nezvyklému výjevu nejen hotelový portýr, ale i sám řidič, který vás přivezl.
Z ledové královny se stává miláček
V Xi‘anu hrajeme v novém koncertním sále, který je součástí monumentálního historizujícího areálu desítek kulturních institucí (muzea, divadla, kina, opery) přímo přiléhající k nejznámějšímu chrámu starobylé metropole Chang’anu (původní název města = doslova Věčný mír), jemuž dominuje Velká pagoda divoké husy. Moderní areál se snaží s chrámem architektonicky splynout, takže z venku se díváte na monumentální sakrální stavbu, zatímco uvnitř se nachází moderní koncertní sál. Čeká zde také velký štáb čínské televize, který bude oba koncerty se Sarah natáčet. Maestro Sanderling v její přítomnosti znatelně ožívá, snaží se z orchestru dostat maximum, a i těsně před posledním koncertem přichází s novými požadavky nejen pro houslový klavír, ale i pro již obehrané české a čínské kusy. Sarah je neproniknutelná profesionálka, ze které čiší ledový chlad, ale po velkém aplausu a po přídavku Gardelova tanga Por una Cabeza, u kterého jí doprovázejí netradičně brněnské smyčce, se mění v rozzářeného a přátelského miláčka publika i zákulisí.
Při druhém xianském koncertu a tím i posledním koncertu celého turné se dostavuje značné dojetí a jistá úleva, fotíme se a děkuje se našim čínským tour manažerkám Summer a Jane, které se ve skutečnosti jmenují Kang Liyuan a Xu Huan, ale to bysme se asi naučili vyslovovat nejdříve až v tento závěrečný moment. Proto raději po anglicku.
Sněhová kalamita
Úplně jsem zapomněl na to, že v Xianu jsme byli svědky největší sněhové kalamity, prý za posledních dvacet let. Zapomene se na to celkem snadno, protože šlo asi o 20 centimetrů sněhu, který napadl přes noc. Něco, co se stává v zimě i u nás, vyřadilo devítimiliónovou metropoli na dva dny téměř z provozu. Kolabovala doprava, sníh na silnici totiž nikdo mechanicky neodklízel, po městě běhali jen zřízenci s hrábly a lopatami, všichni jezdili na letních gumách, na které sečtělejší řidiči přidělávali sněžné řetězy. Ta kalamita nakonec zabránila plánované třešničce na dortu, kterou se měla stát hromadná návštěva nedaleké světoznámé terakotové armády z pohřebiště prvního císaře dynastie Qin. Trochu jsem si říkal, jestli ten sníh svým čarodějným „cukrováním“ nepřivolal sám pan dirigent, který začal být v závěru koncertního turné z turistických výkonů Filharmonie Brno poněkud nervózní.
Kila navíc
Konec dobrý všechno dobré. Turné po pódiích Říše středu se Filharmonii Brno vydařilo, a i přes původní obavy a očekávání se zdál být orchestr z této nově objevené koncertní destinace nadšen. Odjíždíme plní dojmů a obtěžkáni nově nabitými kily. Tak jako mnozí před námi jsme totiž i my propadli kouzlu čínské kuchyně, a nejen za ní, ale i za skvělým a bezprostředním publikem a dalšími koncertními zážitky se budeme moc rádi vracet. Zaijian, renshi nimen hen gaoxing! (Na shledanou, rádi jsme vás poznali!)
