Kdesi na jihu Francie leží kraj, který trochu unikl turistickým průvodcům a jehož krása se příliš nehodí na plakáty. Barevné a voňavé Provence to není. Najdete zde sice řeku Loiru, ale mluvíme o jejím horním toku, velmi daleko od slavných „zámků na Loiře“. Žádná velká železniční ani silniční tepna tudy nevede. Řeklo by se „Bohem zapomenutý kraj“, ale my z Collegia víme své. Pro nás je to spíše kraj „Bohem milovaný a hojně navštěvovaný“.
V roce 2007 jsme v městečku La Fleche na severu Francie natočili naše první CD, Zelenkovu Missu Votivu. Její vznik provázely hraniční obtíže, stačilo málo a celý projekt zůstal nedokončen. Teprve vznik nahrávky otevřel Collegiu 1704 dveře na přední evropské festivaly, jednalo se tedy o pomyslný bod obratu. Po hektickém natáčení následovala cesta busem přes celou Francii až do kraje Auvergne, kde sídlí slavný festival v Benediktinském klášteře La Chaise-Dieu. Vezl nás řidič, který pocházel odsud. V jedné zatáčce už pozdě odpoledne prohlásil v autobuse: „podívejte, to je nejkrásnější místo na světě“. A před námi se otevřelo údolí města Le Puy-en-velay, široká pánev mezi horami, ze které vyrůstají 3 sopečné kužely a na každém z nich sídlí monument. Na nejvyšším červená socha madonny s dítětem v náručí, na menším starobylý kostelík Svatého Michala, původně pohanská svatyně boha Merkura. Třetí vyhaslý sopouch obydlel vysochaný sv. Josef, rovněž s děťátkem v náruči.
Kraj kolem Le Puy nás už napoprvé všechny očaroval. Starobylé vísky kolem sopečných kopců, políčka oddělená zídkami z nasbíraných čedičových hranolů, mezi kterými skotačí zelené ještěrky se smaragdovými hrdly. Kamenná stavení v sopečných svazích s dlouhými žlaby u studní na chlazení mléka. Desítky druhů krav a stovky druhů sýra, obvykle „au lait cru“, tedy z nepasterizovaného mléka. Oslí průvodci poutníků na cestě do Santiaga, drobná černozelená čočka s intenzivní chutí pěstovaná na lávových polích. Cyklostezka na zaniklé železniční trati s tunely a viadukty klenoucí se přes hřbety nad horním tokem tiché Loiry. A kousek pod červenou Madonnou – skvost nejkrásnější: starobylá románsko-byzantská klášterní katedrála sestavená z bílých, šedých a červených kamenů. V jejím lůně se skrývá zakletá křížová chodba, uvnitř které se na rajském dvoře pěstuje levandule.
V Le puy-en-velay jsme obvykle bydleli, protože v samotném sídle festivalu, ve 40 km vzdáleném klášterním městečku, prostě nejsou ubytovací kapacity. Klášter Chaise Dieu (Trůn Boží) svou nadmořskou výškou odpovídá asi tak Jizerským horám. Nádherné lesy se bez konce vinou podél mírných a táhlých hřebenů, mezi kterými se odehrává románový příběh Henriho Pourrata „Kašpar z hor“. Rostou tu hojně lišky a hřiby, po okolních vískách jezdí i ve svátky dodávky s čerstvými croissanty a bagetami. Poutní cesta svatého Jakuba přechází říčky ve strmých údolích po starobylých kamenných mostech. Čas tu plyne podle svých vlastních pravidel. Laissez faire…
Vrcholným zážitkem pro každého z nás ovšem dodnes zůstávají setkání s festivalem samotným. Románský klášter v zapomenutém kraji hostí už padesát let špičkové evropské soubory v oblasti staré hudby. Koncerty mají neopakovatelnou atmosféru, o průběh akce se stará velký zástup mladých dobrovolníků, u nichž poznáte hned, že milují hudbu. Klášterní kostel s legendárními tapiseriemi nestačí pojmout všechny diváky, takže obraz je přenášen do prostorů mimo hlavní loď na obrazovkách. Právě zde Collegium 1704 zažilo nejsilnější koncertní chvíle. Ať už se Zelenkovou Missou Votivou v roce 2007, nebo třeba dvojím provedením Händlova Mesiáše, nebo s velkým Officiem od Zelenky. V srpnu tu bývá vždycky krásně a zapadající slunce rozžehne v šatně těsně před koncertem oranžový lampión. A čelní rozeta chrámu pak rozloží poslední paprsky dne do stovek malých oranžových a fialových střípků, které během první poloviny koncertu projdou po ušlechtilých stěnách chrámu.
Letos byl náš výlet do požehnaného kraje poněkud kratší. Měli jsme zde odpolední koncert a pak jsme spěchali hned do Lyonu, abychom druhý den mohli letět dál. Bachova protestantská mše g moll a Zelenkova Missa Divi Xaveri zde ovšem zazněly se vší důstojností, publikum se k nám za ta léta hlásí osobně a provází nás upřímným aplausem. Zase jsme odcházeli radostným špalírem dobrovolníků kolem nejkrásnějšího oltáře středověku, mezi vděčnými diváky v zadní části chrámu, a zažívali pokoncertní euforii. To je svátost, která zde nikdy nezevšední.
Pokud se někdy budete toulat kolem, nezapomeňte zajet do Chaise Dieu, vyjděte čelním východem z katedrály a dejte se doleva. V luxusní cukrárně ochutnejte třeba místní čokoládový „eclair“, zaskočte naproti na pár slovíček a štamprli verbenového likéru. Pak se vydejte travnatou cestou do lesa nad klášterem a ztraťte se v zeleném moři jedlí, smrků a lišejníků. Vracet se budete jen neradi, a ve starobylém kraji zanecháte kus svého srdce…
