Ani v létě hudebníci nezaháleli a pracovali na sebezdokonalování v rámci letních hudebních škol a masterclass. V České republice bylo během prázdnin takových příležitostí hned několik: největší koncentrace se zdála být na Moravě, kde se každoročně otevírají dílny zaměřující se především na starou hudbu, ovšem ani Čechy nejsou příliš pozadu. Nově vznikající destinací otevřenou zájemcům o barokní hudbu je Plzeň. Zde již druhým rokem vzniká projekt, který je ve srovnání s podobnými mistrovskými kurzy ojedinělý – kloubí se v něm princip vokálně-instrumentálního masterclass zaměřeného na jedno konkrétní dílo a následné propojení s krátkou, benefičně pojatou koncertní šňůrou.
V rámci kurzu je tematicky zacíleno vždy na dílo některého regionálního autora. V loňském roce, kdy tento projekt pod hlavičkou spolku Svět podle Jakuba (především z iniciativy manželů Jany a Marka Roštíkových a také zásluhou jejich dcery Barbary) odstartoval, bylo provedeno dílo manětínského skladatele Josefa Antonína Plánického Opella ecclesiastica (1723). Genezi projektu osvětlil Marek Roštík: „Spolek Svět podle Jakuba byl osloven už asi v roce 2016, zda by nechtěl vstoupit do nově vznikajícího projektu česko-bavorské spolupráce, ve kterém se chystalo ke spolupráci několik organizací z Čech i Bavorska. Zdáli jsme se jako vhodný partner, protože rok předtím jsme totiž úspěšně dokončili velký hudební mezinárodní projekt pro Plzeň – Evropské hlavní město kultury, a drobnějšími projekty podobného charakteru jsme se zabývali od roku 2010. Mohli jsme tady krásně navázat na naší práci okolo vzácných barokních varhan v kostele sv. Barbory v Manětíně, protože jedním z velikých mistrů barokní hudby byl v dnešní době málo známý Josef Antonín Plánický, rodák z Manětína. Ve spolupráci s dirigentem Jakubem Kydlíčkem jsme pak dotvořili detailní podobu projektu instrumentálně-vokálních mistrovských kurzů.“ Jana Roštíková dodává, že výjimečnost kurzu spočívá také v organizaci. „V tomto projektu s názvem Barokní region Čechy – Bavorsko jsme dostali možnost uskutečnit ve třech letech tři hudební projekty s možností poskytnutí stipendií na lektory, ubytování i dopravu a s možností uskutečnit minimálně čtyři koncerty pro veřejnost.“
Po pozitivním ohlasu mezi účastníky projektu a posluchači jak ze západních Čech, tak z Bavorska se manželé rozhodli v tomto úmyslu pokračovat a tentokrát zacílili pozornost na rodáka z nedalekých Dobřan, Plánického současníka Jana Josefa Ignáce Brentnera (1689–1742). Lektorka Gabriela Eibenová o výběru repertoáru dodává: „Co se týče výběru autora pro letošní ročník, vznikl spontánně jako nápad mého muže Adama Viktory, který ovšem jinak do kurzů nezasahuje a přihlíží jen zpovzdálí. Logicky po loňském Plánickém, který je zasazen do regionu severního Plzeňska a s nímž přišel dirigent Jakub Kydlíček, následoval Brentner, rodák z Dobřan nedaleko Plzně.“
Jak uvádí současný brentnerovský badatel Václav Kapsa, o skladatelově životě se příliš informací dosud nepodařilo zjistit. Jisté však je, že tento reprezentant vrcholného českého baroka byl ve své době uznávaným skladatelem nejen na Plzeňsku, kde se narodil a zemřel, ale i za hranicemi díky svým tištěným skladbám. Jeho díla se provozovala nejen v Čechách, ale i v Rakousku či Bolívii, jak dokládají lokální opisy. Do Ameriky se dostaly Brentnerovy skladby zřejmě díky přispění jezuitských misijních výprav a dodnes se tam těší značné oblibě. Díla pro letošní projekt byla vybrána z dochovaných sbírek duchovních árií, především Harmonica duodecatomeria ecclesiastica a Hymnodia divina.
Programu s názvem Z Dobřan až k Amazonce se zúčastnilo zhruba čtyřicet hudebníků, kteří od 8. do 17. srpna 2019 pod vedením zkušených lektorů a významných osobností z okruhu staré hudby secvičovali a veřejně provedli koncertní program sestavený výhradně z Brentnerových duchovních skladeb. Do projektu se mohli hlásit jak studenti hudby, tak nadšení amatéři – instrumentalisté i zpěváci, kteří byli vybráni na základě nahrávky již během jara. Kurz byl také otevřen i německým hudebníkům, kterých se přihlásilo hned několik. Mimo to se ukázalo, že kromě Čechů a Němců byli mezi účastníky také zpěvačky ze Slovenska a Polska.
Lektoři během několika prvních dnů v rámci intenzivních lekcí pomáhali studentům s nácvikem jednotlivých skladeb individuálně i skupinově ve svých třídách. Houslistka Magdalena Malá přiblížila svým svěřencům hru barokním smyčcem na střevové struny, základy barokního smykování, frázování a neposlední řadě také koncertantní princip houslové hry. Třídu violoncell a kontrabasu, součásti instrumentálního souboru bassa continua, měla na starosti Helena Matyášová. Zbývající hráči bassa continua pracovali pod vedením Michaely Bieglerové (barokní fagot) a Lukáše Vendla (varhanní pozitiv), který rovněž zastal funkci korepetitora ve vokální třídě. Tu řídila Gabriela Eibenová. Zpěváci (soprán, alt, tenor, bas) pak měli za úkol nastudovat každý jednu či více Brentnerových árií přidělených Gabrielou: „Výběr repertoáru bylo třeba ušít na míru přijatým zpěvákům a zároveň je bylo třeba přijmout s vědomím, že pro ně bude vhodný repertoár. Vycházela jsem z několika pramenů: sbírka opsaných Brentnerových árií Emiliána Troldy, edice Václava Kapsy a archiv Ensemble Inégal. A především osobní zkušenost. V letech 2003 a 2008 jsme právě s hudebním souborem Ensemble Inégal s dirigentem Adamem Viktorou velkou část vokálního díla J. J. I. Brentnera natočili. Původně jsme s Jakubem Kydlíčkem uvažovali ještě o instrumentální hudbě, ale pěvecká třída byla natolik silná, a čas omezený, takže jsme od tohoto záměru upustili. Ale neošidili jsme nikoho, instrumentální hudby i v rámci vokálních skladeb napsal Brentner hojně a navíc velmi virtuózní.“
Pěvecká třída však svou pozornost nesoustředila pouze na zpěv. „Zpěv je komplexní záležitost, pracujeme s nástrojem, jímž je naše tělo. Své lekce tedy „neomezuji“ jen na práci s hlasem, ale začínáme pěkně z rána rozcvičkou celého těla. A co je ještě důležitější, pracujeme s uvolněním mysli, protože tam bývají problémy zakořeněné. Takže se dotýkáme i takovýchto témat. Není v tom žádná magie, dost se všichni nasmějeme, vládne ovzduší radosti a spolupráce a to mě těší. Samozřejmě se učíme frázovat, zdobit, pracujeme s textem, afekty, rétorikou, laděním a základními barokními hudebně-rétorickými figurami. Mám obrovskou radost, když mladí lidé objeví pro ně dosud neznámou hudbu a jsou nadšeni, dokonce si ji zahrnují do svého repertoáru,“ dodává Eibenová.
Převážná část masterclass probíhala především v Domě hudby v Plzni, kde také od čtvrtého dne začali hudebníci zkoušet společně. Vzniklý barokní orchestr (ladění a1 = 415 Hz) řídil dirigent Jakub Kydlíček, pod jehož rukama za dalšího přispění všech lektorů se začal dotvářet celkový výraz jednotlivých skladeb-árií a také výsledné dramaturgie koncertu. Zpestřením programu bylo také zapojení ansámblových zpěvů mezi nimiž nechybělo působivé moteto na německý text Himmelsonne. Zpěváci tak měli příležitost zpívat s orchestrem za zády jak sólově, tak ansámblově. Vyvrcholením snah všech hudebníků byla čtveřice koncertů provedená na Plzeňsku a v Bavorsku. Premiéra se odehrála Dobřanech u Plzně, Brentnerově rodišti. Další koncerty proběhly v Manětíně, Plané u Mariánských Lázní a v německém Pfreimdu. Výtěžky z dobrovolného vstupného vždy zůstaly na místě, kde poslouží k opravám varhan či kostela.
Účastníci si plzeňské kurzy pochvalují: „Masterclass Brentner bol pre mňa jedinečnou skúsenosťou, nielen kvôli skvelému obsadeniu lektorov, ale takisto vďaka familiárnymu a priateľskému prostrediu, ktoré býva práve na hudobných kurzoch raritou. Mimo toho sme na lekciách získali mnoho cenných rád ohľadom interpretácie, či techniky, ale pre mňa osobne je obrovským bonusom motivácia a inšpirácia do budúcnosti, ktorá na mne zanechala hlboký dojem,“ říká jedna z účastnic. Vzhledem k tomu, že jsem sama byla také aktivní účastnicí ve vokální třídě, mohu potvrdit, že hlavním znakem je velmi přátelská atmosféra, která zde panuje jak mezi studenty, tak lektory. Ta je dána především nekonkurenčním uměleckým prostředím – všichni mají možnost na koncertech vystoupit jako neoddělitelná součást ansámblu – a také vizí společně vytvořeného výsledku, tedy přinést umělecký zážitek posluchačům v rámci koncertů. Vznikají tady mnohá přátelství, jež trvají celoročně a vedou k dalšímu uskupování hudebníků v menších koncertních tělesech v dalších regionech Česka. Pro všechny je čas strávený ve společnosti ostatních hudebníků přínosný i z hlediska motivace – kolegialita a sdílnost všech dávají prostor pro předávání vlastních zkušeností a osobní růst každého, kdo se chce zdokonalovat.
Jak již bylo řečeno výše, účastníci mají kurzovné hrazeno z příspěvku. Stejně tak jim je bezplatně zajištěno ubytování v Plzni po dobu trvání kurzů a také doprava mezi jednotlivými koncertními místy.
Slovy Jany Roštíkové se v nadcházejícím roce se kurzy s největší pravděpodobností dočkají svého pokračování: „Byli jsme moc rádi, že práce se skupinou studentů a mladých lidí byla tak krásná a měla takový ohlas už v prvním roce. Letošní ročník byl stejně plodný a nadějný, plný nádherné hudby, tvrdé práce a skvělých lidí na obou stranách hranice. S radostí se už brzy pustíme do prvních příprav posledního ročníku z tohoto grantu. Myslíme, že forma se postupně zdokonaluje a věříme, že budeme pokračovat dále, protože cítíme, že je to potřeba. Cesta se najde. Jaký skladatel bude tentokrát vybrán, ještě neprozradíme, protože je ještě potřeba vše prodiskutovat s lektory a dirigentem, ale určitě to bude nádherná a zajímavá hudba…“
