Mezinárodní hudební festival 13 měst Concentus Moraviae 30. května zahájil svůj XX. ročník s tematickou dramaturgií na téma „Pojďme slavit!“. Pro přípravu dramaturgie letošního jubilejního ročníku pořadatelé povolali jednoho z nejprogresivnějších a v současné době také nejžádanějších evropských hudebních dramaturgů, Jelle Dierickxe. Tento belgický muzikolog a vůdčí osobnost několika prestižních zahraničních hudebních festivalů se netají tím, že mezi jeho hlavní koníčky patří poezie. Není divu, vyrůstal doslova obklopen knihami v rodinném knihkupectví a poezii vtiskl i letošní festivalové dramaturgii. Dýchá na nás z názvů koncertů a jejich popisů, ale i celkovou poetickou atmosférou, kterou letošní koncerty každého návštěvníka hladí na duši. Pořadatelé už dokonale znají historická místa napříč celou jižní Moravou i Vysočinou i „genius loci“ konkrétních sálů jihomoravských zámků, kaplí, kostelů a klášterů… Jejich znalost místního prostředí ve spojení s fantazií a citlivostí Jelle Dierickxe pro letošní ročník přichystala skutečnou oslavnou náladu přítomnou na každém festivalovém koncertě.
Skutečným vrcholem oslav byla „Festa teatrale“ – celodenní program, který Zámek Slavkov – Austerlitz po celý uplynulý víkend rozezněl hudbou i zpěvem, rozpohyboval tancem a interiéry zámku vyzdobil květinami…Všímavý návštěvník festivalu si jistě všiml, že veškeré vizuály letošního jubilejního ročníku jsou ve spojení s květinami…Ostatně k oslavám květina patří, květiny jsou mimo jiné i vyjádřením díků. Zahradníci všech zámků, kde se festival Concentus Moraviae konal, pořadatelům připravili krásný dárek. Jako výraz díků za organizaci festivalu každý zámek přichystal historické květinové vazby, které byly citlivě rozmístěny ve všech zámeckých místnostech a skutečně stylově vyzdobily zámecké interiéry. Ostatně k poezii květiny také patří…Ale ona poetičnost letošního festivalu se objevuje i ve smyslu pro detaily a jejich sladění do působivého celku.
Víkendový program vrcholil sobotními večerními koncerty. Patří velký dík festivalu, že za dvacet let své existence inicioval četné nové originální projekty a dal prostor pro jejich realizaci. Mezi ně patří i představení „Forlana / benátská fiesta à la française“, kterou v historickém sále Zámku Slavkov – Austerlitz přednesl soubor Collegium Marianum společně s věhlasnou tanečnicí Gudrun Skamletz. Soubor pod vedením umělecké vedoucí Jany Semerádové s touto původem rakouskou tanečnicí pravidelně spolupracuje už od roku 2008. Nelze zapomenout na společné představení „À Corps suspendus“ (Taneční mistr) s francouzským hercem a režisérem Jean-Denim Monorym, které v r. 2008 provedli na festivalu Letní slavnosti staré hudby v Praze. Festival Concentus Moraviae ale letos inicioval představení, které diváky vtáhlo do atmosféry benátského karnevalového veselí.
Gudrun Sklamletz pro tento festivalový večer zcela nově připravila choreografie, které z části vycházely z Feuilletových dobových zápisů, ale většina vznikla jako výsledek skloubení jejího hereckého i tanečního umění, volné fantazie i citu pro instrumentální a taneční hudbu. Ostatně Gudrun Skamletz si po představení doslova libovala, jaký má soubor Collegium Marianum cit pro pohyb a tanec a vyjádřila přesvědčení, že podobné projekty budou následovat…Collegium Marianum prý rozhodně nezůstane pouze u „ladného přesouvání“ po podiu, ale do tance se v budoucnu prý určitě více zapojí…
Večer začal skutečně stylově už při příchodu do sálu. Návštěvníky uváděli dva kostýmovaní průvodci a každý obdržel spolu s programem také karnevalovou masku. Byla jsem až překvapená, jak publikum okamžitě spolupracovalo. Byť se jednalo o jednoduché karnevalové „oční škrabošky“, efekt při nasazení většinou publika byl okamžitý. Ostatně jakési „tajemnosti večera“ pomáhalo i počasí. Přesně se začátkem představení totiž ve Slavkově začala poměrně vydatná bouřka a blesky za velkými zámeckými okny vytvářely napjatou atmosféru. Potom už stačilo pouze citlivým osvětlením navodit náladu světla při svíčkách a představení mohlo začít…
Při pohledu na podium ale každého návštěvníka napadlo, „kde bude Gudrun Sklamletz tančit?“ Po celém podiu byly totiž rozmístěny pulty… Ovšem i to byla součást scénického pojetí večera. Gudrun Skamletz zůstala při úvodní Sinfonii Antonia Vivaldiho v pozadí. Úvodní skladba byla naopak plně v režii souboru Collegium Marianum. Překrásná byla především volná druhá věta ve znamení dialogu mezi sólovou flétnou a houslemi. Karnevalovou náladu uvedl až Marche du Carnaval italského skladatele André Campry. Při následných tancích už podium plně ovládla Gudrun Skamletz. Inspirací pro její celkovou taneční dramaturgii byl dochovaný cestovní deník francouzského diplomata. Limojon de Saint-Didier byl sekretářem francouzské ambasády v Benátkách a popsal mnoho detailů, mimo jiné i to, že v Benátkách se během karnevalu konalo i několik menších bálů, kterým se říká „festins“ Ten, kdo pořádá „festin“, zavěsí na dveře jako znamení lucernu ozdobenou girlandami, sežene hudebníky, a může se tančit až do rána…A přesně v tomto duchu probíhal celý večer, i s onou pověstnou ranní bolestí hlavy po prohýřené noci. Ale nepředbíhejme….
Gudrun Skamletz dokázala na podiu doslova kouzlit s minimem prostoru. Důmyslné kostýmy a rychlé i chytře pojaté převleky přímo na scéně jí umožnily rozehrát na malé scéně atmosféru benátského tanečního veselí a oživit několik postav z commedie dell´arte. První tanec La Villanelle od André Campry byl ještě zcela podle dobové Feuilletovy choreografie. Ovšem první dvě postavy měly ještě další alegorickou rovinu. Gudrun Sklamletz svým prvním tancem ztvárnila „ctnost“. Hned poté Jana Semerádová malým bubínkem zahájila energické Bourée, na které přímo navázala temperamentní Forlana (z Le Carnaval de Venice, 1699). Během Bourée Gudrun Sklamletz dokázala přímo na scéně projít neuvěřitelnou proměnou. Z ladné tanečnice v barokní robě se rázem stala veselá „venkovanka“ v červeném lidovém kroji. Byla to forlana s typickým italským temperamentem, která měla za cíl představit další alegorickou postavu – „žárlivost“. V navazující Chaconně (z Les Fêtes Venitiennes, 1710) se ale celý soubor Collegium Marianum zapojil do děje. Další ztvárněná postava do historického sálu Zámku Slavkov – Austerlitz přišla ze samotné commedie dell´arte. Na scéně se najednou objevil Pantalon, který měl velký problém. Nemohl najít své kalhoty a jeho roztrpčení bylo cítit, i když mu obličej zcela skrývala typická benátská karnevalová maska… O to, aby své kalhoty nenašel, se velmi škodolibě starali členové orchestru, kteří zvládali hrát náročné party a Pantalonovy kalhoty přehazovat po podiu z místa na místo… Pantalona publikum zastihlo ve velmi znuděné náladě, ostatně z tance ho už bolelo celé tělo… Soubor Collegium Marianum benátské taneční veselí následně plně rozehrál v další Forlaně, tentokrát od Jeana-Marie Leclaira. Opět další důmyslný převlek a přímo na scéně se objevila španělská cikánka, která se ve volně pojaté choreografii věnovala věštění budoucnosti z karet a kamínků a navazovala přitom četné kontakty s publikem.
Na velké divadelní scéně jsme zvyklí, že změnu nálady v ději jednoduše vyřeší nové kulisy… Collegium Marianum tento efekt docílilo jednoduchým přesunem. Na podium byl vytvořen půlkruh, který navodil dojem nového tanečního prostoru. Ten byl využit až po efektní instrumentální části, která plně patřila souboru Collegium Marianum. Zazněly instrumentální části z opery Le Bourgeois Gentilhomme Jeana Baptisty Lullyho – Ritournelle Italienne, Chaconne des Scaramouches, Trivelins et Arlequin, Canarie a Premier Air des Espagnols. Po Largu z Concerta in Re maggiore D dur op. 8 č. 12 Antonia Vivaldiho Gudrun Skamletz předvedla honosný a noblesní tanec Armidy podle dobové choreografie. Při hudbě Passacaille d´ Armide Jeana Baptisty Lullyho se na malém podiu okamžitě rozehrála atmosféra velkého a slavnostního plesu. Následná krátká Sinfonia (z Le Carnaval de Venise, 1699) André Campry umožnila poslední převlek, který publikum společně s hudbou přenesl do brzkých ranních hodin, kdy nám prohýřená noc způsobuje spíše „noční můru“. Na samotný závěr koncertu zaznělo Vivaldiho Concerto sol minore La notte g moll op. 10 č. 2 (s podtitulem „Noc“). Těžko se lze při poslechu zbavit dojmu, že dílo vzniklo skutečně jednoho rána poté, co Antonio Vivaldi celonoční karnevalové veselí prožil se všemi následky ranního bolehlavu… Gudrun Skamletz ve volné choreografii za pobíhání po scéně v noční košili dodala Vivaldiho hudbě nový rozměr a na závěr předvedla vedle tanečního umění také vrozený komediální talent.
Jakkoliv Gudrun Skamletz na podiu přeci jenom na samotný závěr spokojeně usnula, publikum teprve čekal vrchol oslav v podobě slavnostního ohňostroje v zahradách zámku. Počasí pořadatelům skutečně přálo, bouřka skončila společně s představením „Forlana / benátská fiesta à la française“ a důmyslně vystavěný ohňostroj rozehrál na noční obloze doslova ohnivý tanec za doprovodu pečlivě vybrané hudby, kde v různých ukázkách nechyběla ani nahrávka s Magdalenou Koženou z jejího prvního CD. Byla to skutečně symbolická vzpomínka na začátky festivalu. Program prvního CD Magdaleny Kožené byl shodou okolností uveden na jednom z koncertů prvního ročníku festivalu Concentus Moraviae 1996.
Pořadatelé měli skutečně šťastnou ruku v dramaturgii celého večera… Zámecká Festa teatrale po jiskrném ohňostroji přinesla i ztišení v podobě druhého večerního koncertu s názvem „Půlnoční vyprávění“. Je málo zpěváků, kteří si mohou dovolit koncert „a capela“, bez jakéhokoliv instrumentálního doprovodu. Rezidenční zpěvák festivalu Concentus Moraviae, Marco Beasley, si to jednoznačně dovolit může. Tento rodák z Neapole propojuje do jedinečného hudebního přístupu podmanivý témbr svého hlasu, individuální vokální techniku, která je výsledkem rozsáhlého samostudia a výzkumu, a přirozený komunikační talent. Bylo až dojemné, že se právě na letošním festivalu po třiceti letech společného muzicírování rozešla jeho umělecká cesta se souborem Accordone, který v roce 1984 spoluzakládal. Ve své hudební kariéře dále půjde svou vlastní cestou… Jako místo pro jeho sólové vystoupení byla vybrána zámecká kaple a nutno říci, že to byl od pořadatelů jednoznačně skvělý tah. Marco Beasley prostory menší oválné kaple s vysokým stropem doslova rozezvučel svým hlasem a akustiku si užíval stejně jako publikum. Jeho pozdně večerní koncert měl charakter skutečného „půlnočního vyprávění“, kdy se po namáhavém dni lidé scházeli kolem rodinného krbu, aby si vyprávěli příběhy o prožitých láskách, o radostech nebo smutku…Marco Beasley pro své půlnoční vyprávění zpěvem připravil doslova paletu nejrůznějších melodií, od modlitby Pígliate l´alma mia (Vem si mou duši) Severina Cornetiho (1530 – 1582) přes píseň tradičního tance s ostrým rytmem s názvem Pizzica Tarantata, kdy Marco Beasley dokonce zvládl i menší taneční vystoupení… Zazněla také píseň Vergine bella od Guillauma Dufaye (1397 – 1474) a písně několika anonymů – na samotný závěr to byla píseň Jesce Sole! (Vzhůru, Slunce!) na motivy neapolské dětské říkanky. Bylo to emotivní vzývání slunce během jeho západu, aby opět vyšlo následující ráno… Marcu Beasleymu lze pouze poděkovat, že po tomto jedinečném výkonu věnoval celý následující den vyučování a wokshopům se studenty i mladými profesionálními pěvci, kteří za touto jedinečnou osobností do Slavkova přijeli.
MHF 13 měst Concentus Moravie pokračuje a má před sebou ještě několik jedinečných projektů a koncertů. Nadcházející víkend jistě potěší všechny milovníky harfy – na zámku Žďár nad Sázavou ve dnech 18. – 20. června proběhnou Harfové dny. Závěr festivalu dne 25. června zcela přenese pozornost na zámek Valtice. Slavnostní závěrečný koncert proběhne v nově zrekonstruovaných prostorách zámecké jízdárny, kterou svým vystoupením pro veřejnost otevře patronka festivalu, Magdalena Kožená, společně s francouzským souborem Le Concert d´Astrée a dirigentkou Emmanuelle Haïm.
