Ostrava se ucházela o titul „Evropské město kultury“ pro rok 2015. V nominaci za ČR soupeřila s Plzní. Co musí splnit město, které chce tento titul získat? Jak tento záměr ovlivňuje dramaturgii baletního souboru Národního divadla moravskoslezského? Nové projekty by měly obsahovat smysluplné nápady, jak využít přednosti a výjimečnosti celého regionu, včetně kulturního zázemí s jeho historií i současností. Chceme ukázat, že Ostrava není jen „černá“ díky svému uhlí, ale že zde vzniká ještě něco jiného, jakási osobitá krása. Kromě Vítkovic, Karviné, Orlové, Havířova máme Janáčkovy Hukvaldy, rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, Lašskou bránu, krásnou beskydskou přírodu… Je zde umělecký odkaz, který se nedá smazat. Ostrava nabízí řadu regionálních možností pro propojení industriální reality s historickým zázemím. Unikátní divadelní scénou mohou být například objekty ve starém vítkovickém areálu, který byl v roce 2008 zařazen do Evropského kulturního dědictví jako industriální památka. Pohyb a hudba v kontrastu s tímto industriálním prostředím vytváří novou uměleckou realitu. Máme mnoho plánů, které bychom chtěli postupně realizovat ve spolupráci se zahraničními choreografy. Základem naší dramaturgie je vážná hudba, klasický balet. To je společné pro všechny baletní soubory velkých divadel u nás i v zahraničí. V Ostravě tato koncepce vychází z umělecké tradice souboru, který zde působí již devadesát let. Vysoký umělecký standard nám umožňuje uvádět různorodý repertoár. V současné době spolupracujeme na tanečním projektu s městy Višegrádské čtyřky, rovněž zájemci o nominaci na titul „Evropské město kultury“. Jsou to slovenské Košice, maďarský Miskolc a polský Krakov. S baletními soubory těchto měst jsme již realizovali Galakoncert. Společné turné skončilo v Ostravě představením v Národním divadle moravskoslezském 18. září 2010. V koncertu jsme uvedli úryvek z naší poslední baletní premiéry nazvané U2 – You Too – Ty taky?. I bez projektu „Ostrava Evropské město kultury 2015“ budeme ve spolupráci pokračovat i v budoucnu.
Baletní repertoár vašeho souboru zahrnuje díla širokého spektra žánrů a stylů. Vy sám tíhnete více ke klasické hudbě nebo k soudobým hudebním projevům? Pro mne je v první řadě důležitý zájem divácké obce a ta žádá široké spektrum. Propojení klasického a současného repertoáru je důležité rovněž pro baletní soubor. Tomu podřizuji vytvoření zajímavého dramaturgického plánu v symbióze s konkrétní hudební předlohou. V kontextu s tím se zde uplatňuje mnoho hudebních žánrů od klasiky až po soudobou hudební tvorbu. Spolupracuji s řadou současných hudebníků, výtvarníků, choreografů. Jejich zájem o spolupráci s naším souborem je opravdu velký.
Ostrava je známa mezinárodními hudebními festivaly, jako jsou Janáčkův máj, Janáčkovy Hukvaldy, Colours of Ostrava nebo Tanec Ostrava. Uplatňuje se v nich také baletní soubor Národního divadla moravskoslezského? Letos jsem pro festival Janáčkův máj vytvořil choreografii baletní scény v koncertním provedení Ravelova díla Dafnis a Chloé ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Českým filharmonickým sborem Brno pod vedením dirigenta Libora Peška. K této spolupráci mne přizval ředitel festivalu Jaromír Javůrek. Máme již objednávku na účast v příštím festivalu Janáčkův máj, a to s inscenací Zázrak v tichu . Premiéra baletního triptychu skladatelů Liszt, Wagner, Mahler v choreografii trojice Trottier, Vejsada, Talard je ohlášena na 28. duben 2011, ale spolupráce na slavnostním koncertu s Janáčkovou filharmonií je již domluvena. V rámci Colours of Ostrava jsme se v minulosti účastnili oslav státního svátku Izraele. Na festival přijeli izraelští jazzoví a rockoví zpěváci, my jsme v produkci herečky Lenky Sedláčkové uvedli taneční entrée na náměstí s padesáti tanečníky – členy baletu, studenty Janáčkovy konzervatoře a amatérskými soubory. Za doprovodu padesáti bubeníků ze Soukromé hudební školy Jakuba Kubčíka jsme pokračovali tancem po městě. Diváci se k tanci přidávali a vznikla slunečná oslava. Je potřebné, abychom vystupovali také na jiných místech, nejen v divadelní budově. Tím ukazujeme svou všestrannost a získáváme další diváky.
Letos se prvně připojíme k programu Tanzbrücke – Tanečnímu mostu , který pořádá Českoněmecký fond budoucnosti.
V době uměleckého šéfa baletu Emericha Gabzdyla měl ostravský balet šedesát tři členů. Jak je tomu nyní? Přivítal bych stejný počet členů baletního souboru jako za Gabzdyla. Bohužel, od druhé poloviny 80. let dochází k postupnému snižování směrných čísel. Nyní má ostravský balet takřka poloviční počet. Dle mého názoru je to škoda, protože zájemců o angažmá je mnoho. Barvitost našeho baletního repertoáru láká tanečníky a tanečnice ze zahraničních konzervatoří a akademií. V současné době je v angažmá jedenáct členů ze zahraničí – ze Slovenska, Ruska, Ukrajiny, Japonska, Lotyšska, USA, Polska a Běloruska.
Co považujete v baletním divadle za nejdůležitější? Každodenní aktualizaci směrem k divácké obci. Jde o to, navázat vnitřní komunikaci s divákem, přesáhnout pomyslnou oponu mezi jevištěm a hledištěm. Naučit se otevřít tak, aby se naše charisma přeneslo na diváka a mohlo ho nějakým způsobem oslovit. Aby vnímal nejen akci pro oči, ale abychom zasáhli jeho duši, jeho srdce.
