Statný mladík s culíkem a vousy odpovídá na otázku, čím porotu hlavně zaujal: „Snažím se jít hlavně po výrazu. Samotný zpěv nemůže nikoho uchvátit. Musíme jako pěvci usilovat o to, natáhnout k opeře širší veřejnost a bez humoru to nejde, to pak půjde každý raději do kina.“ Doufal prý ve vítězství v juniorské kategorii.
Devatenáctiletý basbarytonista, který studuje u profesora Luďka Löbla na pražské konzervatoři, má svůj velký vzor v Brynu Terfelovi – obdivuje prý jeho herecké i pěvecké schopnosti.
Zajímavá je jeho cesta k hudbě. „Rozhodně nemohu tvrdit, že jsem byl od malička výrazný pěvecký talent. Při základní škole jsem sedm let zpíval v Pražském dětském sboru u pana profesora Staška, ale přihlášku na konzervatoř mi rodiče podepsali jen velmi neochotně. Mé přijetí pak bylo pro všechny velkým překvapením. Osudovým pro mě bylo asi mé zařazení do třídy pana profesora Löbla. Myslím, že ani on ode mne zpočátku příliš neočekával, ale dokázal mě pro zpěv neuvěřitelně nadchnout a já si dnes neumím představit, že bych dělal něco jiného. Zpěv je droga. Jak tomu člověk jednou propadne, už ho to nepustí,“ tvrdí Adam Plachetka a sám je toho důkazem. Už jako šestnáctiletý měl řadu operních angažmá (Státní opera, Dětská opera Praha). V současnosti se věnuje převážně koncertní a starší tvorbě: účinkuje například v Händelových oratoriích Mesiáš a Alexandrova slavnost . Spolu s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou objíždí republiku s programem Jonáš a Melicharová na koncertě . Nastudoval dokonce roli Míchy v kontroverzní inscenaci Prodané nevěsty v Národním divadle. „Je velmi novátorská a objevná,“ myslí si o ní. „Mohla by být celistvější a umírněnější, ale mně nepřísluší kritizovat záměry pana režiséra.“
Poprvé na sebe Adam Plachetka upozornil vítězstvím na Duškově mozartovské soutěži. První místo si odnesl také ze soutěže Pražský pěvec, Mezinárodní soutěže duchovní a koncertní hudby v Kroměříži a ze Soutěžní přehlídky konzervatoří ČR v Pardubicích. Vyvrcholením byla první příčka v juniorské kategorii Soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech vloni na podzim. A přitom na konzervatoř nastupoval nepoznamenán hlasovým školením. „Můj hlas nebyl nikým zkažený, ale ani nikým vedený, takže jsme začali úplně od základů,“ vypráví. Jeho poloha je specifická: kromě basbarytonového oboru zpívá nižší baryton a vyšší bas, takže „leze do zelí“ kolegům obou jmenovaných oborů. K jakým rolím by rád směřoval? „Myslím, že všestrannost je velká přednost a u nižších hlasů je spíše realizovatelná. Teď se snažím dělat hlavně baroko a koncertní tvorbu. Zbožňuji Mozartovy postavy jako je Papageno, Figaro, Don Giovanni a další. Baví mě i dramatičtější romantické věci, ale s tím musím být zatím opatrný,“ uvažuje. Miluje však francouzskou operu a rád by jednou zpíval Mefista či Escamilla.
S budoucností si Adam ještě hlavu neláme: užívá si výhod studentského života a bydlení u rodičů. „Zatím netuším, jak se budoucnost vyvrbí. Nevadilo by mi dělat koncertní hudbu a divadlo nechat na pozdější věk. Když ale přijdou nabídky, půjdu rád i do divadla,“ přemítá.
V nejbližší době má o zakázky postaráno: cena FOK mu zřejmě přinese zajímavé angažmá, v únoru jej čeká premiéra opery Toma Johnsona Čtyřnotová opera v Národním divadle. Není divu, že mu na bývalá hobby nezbývá čas. „Bohužel jsem všeho nechal. Strávil jsem mládí na vodě a na lyžích. Dřív mě bavily i přírodní vědy, ale ty jsem pustil k vodě, zbyla mi jen kinematografie,“ říká na závěr.
