Zejména ti z tvůrců, kteří jsou sami i producenty svých nahrávek se často ptají, zda-li je producent opravdu potřeba. Ne každý umělec chce producenta, a samozřejmě: ne každý ho potřebuje. Naopak obvyklým argumentem proti produkci samotných interpretů bývá jejich neschopnost být objektivní a mít nadhled nad vlastní tvorbou. Ale jak řekl před lety zpěvák a producent Daryll Hall: „Kašlete na objektivitu a udělejte subjektivně nejlepší desku jakou dokážete!“ Určitě existují případy, kdy odstup není to nejdůležitější. Zpravidla experimentující umělci raději pracují bez korekce svých nápadů někým jiným. Existuje ale i spousta tvůrců, kteří jsou ponořeni do svých hudebních nápadů a nechtějí se zatěžovat například technickými problémy natáčení. Pro ty je pak funkce producenta pomocí. Jisté je, že producent musí být především dobrý psycholog. Každý interpret vyžaduje individuální přístup. Někdo potřebuje chválit, někdo naštvat. Producentovou úlohou je snažit se ve sterilním prostředí studia vytvořit co nejpříjemnější tvůrčí atmosféru. K tomu, a nebo naopak pro zklidnění vášní ve studiu bývá dobrým pomocníkem smích, který odlehčí napětí a zmenší stres a uvolní atmosféru při natáčení. Producent se stává jakýmsi prostředníkem mezi umělcem a posluchačem. Musí vědět, kdy má tvůrce pošťouchnout a naopak, kdy ustoupit do pozadí a dát mu tvůrčí prostor, kdy podpořit a kdy kritizovat. To je ta nejdůležitější a zároveň nepostižitelná část toho, co dělá dobrého producenta. Nejdůležitější pro producenta je získat interpreta plně na svojí stranu – mít jeho absolutní důvěru. Pokud umělec vnímá producenta jako nepřítele, jako otroka komerce a ignorance, nemůže nikdy mezi nimi vzniknout tolik potřebná uvolněná tvůrčí atmosféra. Samozřejmě na určité úrovni budou vždy stát proti sobě, protože zatímco umělec se snaží tvořit, producent se musí snažit vytvářet produkt, který bude úspěšný na trhu.
V současné době již nemusejí úspěšné nahrávky vznikat pouze v těch nejkvalitnějších studiích, navíc změna nahrávacího prostředí je také jednou z možností, jak uvolnit atmosféru při natáčení. Dobrá hudba může vzniknout v nejnepředstavitelnějších prostředích – v obývacích pokojích, kuchyních, garážích, ale i v jeskyních, kaňonech, chrámech a podobně. Producent hraje také velkou úlohu při takzvané postprodukci nahrávky. Zatímco interpret po skončení natáčení už zase střídá pódia v klubech nebo na stadionech, producentovi začíná těžká postprodukční práce. V dřívějších dobách to nebylo nic složitého. Šlo pouze o sestavení správného pořadí skladeb a provedení tzv. masteringu, čili vytvoření matrice, ze které se pak v továrně lisovaly desky. S rozvojem vícestopého natáčení a později s digitalizací nahrávek se sice postprodukční práce zrychlila, jenže nabídla i mnoho nových možností. V současné době, kdy se již točí i do počítačů, není problém vytvořit nepřeberné množství míchaček nahrávky. Problém naopak je, kterou z nich vybrat na desku. Digitální technika umožňuje provést nepostřehnutelnou výměnu sóla z jedné nahrávky do druhé, umožňuje dělat drobné rytmické nebo i intonační úpravy. Producent však musí snímek uhlídat, aby nevznikl sterilní, byť dokonalý útvar. Stále musí mít na zřeteli, aby se k posluchači dostal co nejživější záznam interpretova umu. Leckdy je lepší ponechat v nahrávce nějakou chybičku či nedokonalost, pokud má nahrávka tu správnou atmosféru. Někteří jazzoví puristé mají pocit, že jakákoli manipulace, opravování, popřípadě vícestopé nahrávání nemají v jazzu co dělat, že i studiová nahrávka má být natočena najednou v daném okamžiku – že prostě není slušné podvádět posluchače. Jenže natáčení ve studiu nemá za úkol suplovat záznam koncertu. Studiová nahrávka nemá být dokumentem, ale tvůrčím počinem. Studio by mělo být interpretovi a producentovi tím, čím je malíři paleta: například mixáží nahrávky může vzniknout rozdílná orchestrace, může být ovlivněna dynamika, mohou být vytvářeny stále nové zvukové plochy. I nepatrná změna tempa nahrávky vyvolává v posluchači nové asociace. Každou takovou změnou pak je vytvářen nový obraz, vyprávěn posluchači nový příběh. A úkolem producenta je vybrat podle jeho názoru ten nejlepší, za kterým si bude umělec plně stát. Je zcela jisté, že i v dalším miléniu budou zajímavé nahrávky vznikat za pomoci konsultanta, poradce, terapeuta, aranžéra, skladatele, zvukového tvůrce a přítele v jedné osobě, kterému se stále bude říkat producent .
