Letošní Mezinárodní hudební festival Pražské jaro láká mnoha výjimečnými koncerty. Mezi ty nejsledovanější bude určitě patřit koncert Symfonického orchestru BBC, který ve Smetanově síni Obecního domu v Praze dne 26. května vystoupí pod taktovkou svého současného šéfdirigenta Sakariho Orama. V sólovém partu Bartókova houslového koncertu se představí mladá houslistka ruského původu, Alina Ibragimova. Ve svých třiceti letech byla letos jmenována členem Řádu Britského impéria (Member of the Order of the British Empire). Má za sebou úspěšná vystoupení s nejlepšími světovými orchestry a s dirigenty takových jmen, jako je Bernard Haitink, sir John Eliot Gardiner, Valery Gergiev, Yannick Nézet-Séguin aj. Tuto sympatickou mladou umělkyni jsem zastihla telefonicky před koncertem v Bostonu. Jak se přiznala, koncertní turné má ráda, pokud se setkává se zajímavými lidmi a hraje hezké koncerty. Na čekání na letištích a zpoždění letadel si zatím nezvykla… Ostatně to jediné, co z našeho hlavního města zatím viděla, je letiště. Tentokrát prý vše napraví a v Praze si po svém koncertě snad konečně zařídí pověstný „day off“.
Na vašich webových stránkách si nelze nevšimnout fotografie malé šestileté holčičky, jak sebevědomě hraje jako sólistka s Orchestrem Velkého divadla v Moskvě. Už v Rusku jste byla považována za zázračné dítě. Jaké to pro vás bylo, když jste se v deseti letech přestěhovala s rodiči do Londýna? Upřímně, asi po roce jsme vážně zvažovali, že se do Ruska vrátíme. Tatínek je kontrabasista a maminka houslistka. Do Londýna jsme se stěhovali, protože tatínek získal místo v Londýnském symfonickém orchestru. Život se nám tehdy velmi změnil. Mně bylo deset let a v tomto věku je vše velmi jednoduché. Rychle se adaptujete a učíte se rychle nový jazyk. Chodila jsem do hudební školy Yehudi Menuhina, kde jsem měla ruskou učitelku Natashu Boyarskou a hodně kamarádů. Ale moje maminka měla tehdy se změnou velké starosti a bála se, jak se vše do budoucna vyvine… Nakonec jsem v Londýně vystudovala a dnes tam také žiji.
Je opravdu jedinečné, že se vždy učíte komplety skladeb od jednoho skladatele. Máte už za sebou provedení kompletů Beethovenových i Mozartových sonát, Bachových houslových partit a sonát… Kdo vás k tomuto způsobu práce přivedl? Vlastně nikdo, to je můj vlastní přístup ke studiu. Když hraji od jednoho skladatele v určitém období všechna jeho díla, cítím, že postupně začnu do interpretace jeho hudby více pronikat. Myslím, že pokud máte hudební řeč skladatele skutečně pochopit, je nutné od něj nastudovat co nejvíce skladeb. Zatím poslední komplet, který jsem připravila, byly Mozartovy houslové sonáty. Společně s mým klavíristou Cédricem Tiberghienem jsme je hráli úplně všechny. I ty, které Mozart skládal, když mu bylo šest let. Jestliže obsáhnete celý komplet děl určité formy z tvorby jednoho skladatele a vnímáte celé spektrum jednotlivých skladeb, začnete jeho hudbu cítit opravdu jinak. Obzvláště silně jsem to vnímala v případě Mozarta. S Cédricem nyní jeho hudbu hrajeme opravdu jinak. Postupně jsme všechny Mozartovy sonáty hráli na koncertech a nedávno jsme je také natočili. Celkem tento komplet vyjde asi na pěti 2CD a první vyjde už nyní na jaře. Kdykoliv v budoucnu otevřu noty na jakékoliv stránce z Mozartových sonát, budu této hudbě dobře rozumět… A to je docela dobrý pocit.
Je ale zajímavé, že si ve svém vytíženém diáři najdete čas také na působení ve smyčcovém Chiaroscuro Quartet. Složení souboru je navíc zcela mezinárodní (Alina Ibragimova – 1. housle, Pablo Hernán Benedi – 2. housle, Emilie Hörnlun – viola, Claire Thirion – violoncello, pozn. red.). Aby toho nebylo málo, doslova se specializujete právě na Mozartovu hudbu hranou na dobové nástroje. Pro souhru a detailní práci v kvartetu snad není nic obtížnějšího. Jak a kdy zkoušíte? Hrajeme spolu už od studií na Royal College of Music v Londýně. Vše začalo náhodou. Když bylo v roce 2006 Mozartovo výročí, na školu přijel jako host Roger Norrington. Profesoři nás sami dali dohromady a vyzvali nás, abychom s ním na dobové nástroje nastudovali Mozartův smyčcový kvartet. My jsme přitom nikdy klasickou hudbu na dobové nástroje nehráli. Já jsem před tím hrála pouze barokní hudbu na barokní housle. Byla to úplně nová zkušenost, nový způsob hry, nový zvuk… Pak se nám to všem opravdu líbilo, zůstali jsme spolu a začali studovat nový repertoár. A vidíte, po deseti letech se nakonec náš kvartet na Mozarta přímo specializuje. Hrajeme výhradně klasický repertoár na dobové nástroje, máme struny z kozích střev i dobové smyčce. Snažíme se být velmi organizovaní a zkoušky plánujeme i několik let dopředu. Abychom zachovali kontinuální práci, zkoušíme i v období, kdy nemáme koncerty. Když jsou kvartetní dny, vše ostatní rušíme. Jsme potom několik dní od rána do večera spolu a pracujeme.
Na festivalu Pražské jaro budete ale hrát Bartókův houslový koncert. Pokud vás tak dalece zajímá autentické provedení, studovala jste Bartóka s některým z předních maďarských hudebníků? Ne, zatím ne. Bartókův houslový koncert je pro mne nové dílo a právě v jarních měsících mám v plánu ho velmi intenzívně studovat. Hraji ho nyní poprvé. Ještě před Prahou mne ale čeká několik koncertů, takže v Praze budu Bartóka už snad umět…(smích) Hrála jsem ale často Bartókovu houslovou sonátu a také hodně jeho komorní hudby. Bartókův houslový koncert ale v mé kariéře otevírá novou epochu. Praha tedy pro mne bude nové město s novým koncertem…
Toto je zkrácená verze, rozhovor v kompletním znění naleznete v HARMONII 5/2016
